Nenápadný kopec Rachava na Olomoucku ukrývá tajuplnou jeskyni. Jeskyňáři do ní vstupují studní
V okolí moravského hradu Bouzova se nachází půvabná krajina s mnoha tajemstvími, která zájemce zavádějí i do podzemí. To je i případ rozsáhlé a nepřístupné Rachavské jeskyně, kterou Kovářovský potok vyhlodal pod kopcem Rachavou mezi Kovářovem a Hvozdečkem. Do jeskyně se dá dostat vstupem připomínajícím studnu u zdejší technické památky v podobě vápenné pece.
Výskyt vápence je zde znám už od pradávna. Oblast mezi Mladčí a Javoříčkem byla i díky zdejším jeskyním centrem vápenické výroby. Torzo někdejší válcové vápenné pece na úpatí Rachavy je dnes nejviditelnější stopou vápencového podloží. Zdejší pec patří k nejmladším svého druhu v této oblasti. Byla v provozu jen krátce kolem roku 1925. Kruhovou stavbu z lomového kamene doplňuje pečlivě vytvořená a dodnes z velké části zachovalá šamotová vyzdívka.
Nedaleko rampy umožňující sázení materiálu do pece, vykukuje z lesní půdy velká skruž uzavřená mohutným víkem. Nejspíš nikoho by nenapadlo, že právě toto je přístup do rozsáhlého rachavského podzemí. Původní vstup do jeskyně však býval níž. Vyhloubil jej Kovářovský potok, který tu pronikal hluboko do podloží kopce.„Svah nad tímto vstupem byl dost nestabilní a hrozil závaly, a tak byl vybudován nový bezpečnější vchod do podzemí z těchto skruží,“ vysvětluje Petr Opíchal ze speleologické skupiny, která se už několik let snaží zdejší podzemí prozkoumat a zmapovat. Nový vstup však často lákal nezvané návštěvníky. „Neuvědomují si, jak nebezpečné mohou zdejší jeskyně být. Opravdu varujeme před vstupem do podzemí, protože následky mohou být fatální,“ zdůrazňuje jeskyňář.
Samotná Rachavská jeskyně je spletí puklinových chodeb a větších dómů, které jsou navzájem propojeny zatopenými sifony. Ani průzkumníkům se zatím nepodařilo dostat do některých odlehlejších částí jeskyně. Také netuší, kde je konec podzemních dutin. Jedním z východů z jeskyně by mohla být zavalená dutina s názvem Soví oči, která se nachází na severním svahu kopce Rachava a která byla zkoumána už v šedesátých letech.
Je také známá souvislost zdejší jeskyně s Rachavskou vyvěračkou, která se nachází těsně nad údolím potoka Rachavka rovněž na severní straně kopce. Voda z tohoto systému se však objevuje i v mnohem vzdálenějších Řimických vyvěračkách nedaleko Mladečských jeskyní, což potvrzuje, že zdejší podzemní krasové oblasti jsou velmi rozsáhlé.
Přestože průzkum jeskyně stále pokračuje, speleologové se domnívají, že Rachavská jeskyně bude vždy jen zajímavou ukázkou práce podzemní vody pro pár odborníků a turisté se do ní nikdy nepodívají. „Její zpřístupnění by bylo nemožné, nebo tak nákladné, že by se do toho asi nikdo nepustil. Navíc výzdoba jeskyně je poměrně chudá a turisté by asi byli zklamaní,“ vysvětluje Petr Opíchal.
Přesto návštěva tohoto místa stojí za to. Kromě vápenné pece a lomu, který ji zásoboval, jsou zde v lese k vidění mnohé stopy krasové činnosti. Prohloubeniny signalizující závrty do podzemí, torzo jeskyně Soví oči či Rachavské vyvěračky nabídnou zajímavou hádanku pro všechny, které baví přemýšlet o tom, co asi voda v podzemí tohoto jinak nepříliš výrazného kopce tropí. Jen je škoda, že tabule někdejší naučné stezky už tu dnes buď úplně chybí, nebo jsou poškozené. Prozradily by možná ještě mnohem víc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.