Příbramskou školu obsadili řezbáři

Sympozium vede dvojice učitelů z pořádající školy. Zde jsou totiž dřevořezby součástí výuky už od 7. třídy a na středním stupni se zde vyučuje obor umělecké truhlářství.

"My jsme letos začali úplně nový cyklus práce se dřevem," prozradil Rostislav Anton, "druhý rok se zabýváme výrobou hudebních nástrojů. Minulý rok to bylo na obecné téma, vyráběli jsme pocitové hudební nástroje, zasahovali jsme do terapeutické oblasti. Letos jsme se rozhodli, že uděláme celý cyklus sympozií, že budeme vyrábět repliky starých hudebních nástrojů. Aby to mělo i historickou posloupnost, začali jsme s předkřesťanskou dobou, to znamená s nástroji, které jsou tvarově a laděním uchopitelné. Jsou to první dochované nástroje. Začali jsme vyrábět finské cantele, které pocházejí z ugrofinské oblasti. Jsou to první citerové nástroje, které se objevovaly na území Evropy. Mají jednoduchý tvar, a proto jsou zajímavé pro lidi, kteří nemají se stavbou hudebních nástrojů zkušenost."

V podstatě by mělo jít o mísu, přes kterou jsou natažené struny. Jenže to by mezi účastníky nesměli být také výtvarníci, jako třeba Jaroslava Šetelíková z Prahy, která je jednou z pravidelných účastnic sympozia. Ta se rozhodla stylizovat svou cantelu do podoby ryby. Dalo jí to ale hodně práce, platan je tvrdý a má různé součky, což komplikuje čistou řezbu.

Stejnou zkušenost má i Marie Hozmanová z Prahy: "Udělat hudební nástroj - to je víc práce a větší zápřah: poradit si s nářadím, aby to bylo čisté, a má to taky vyloudit nějaký zvuk - takže potřebujeme trošku víc pana učitele, aby nám radil."

Luboš Vraniš byl na sympoziu poprvé. Pracuje jako odborný vychovatel s drogově závislou mládeží a práce se dřevem je pro něho jedinečnou relaxací. "Jedna moje inspirace je z irské části, jedna je řecká, takže je to hodně volná replika. Je to atypická věc, protože je to dlabané, má to i horní desku kvůli zvuku, nějaký keltský motiv. Je to zajímavá záležitost, uvidíme, jak to bude hrát. Hrát to ale bude každopádně," říká Vraniš.

Ani po týdnu práce ale ještě stále nikdo hotovo nemá. Jak připouštějí sami učitelé, dokončení ani sami příliš nepředpokládali. Má tedy smysl se do takové práce vůbec pouštět?

"Určitě ano, protože na waldorfské škole preferujeme proces výroby, ne samotný výrobek," vysvětluje druhý z dvojice lektorů Jarmil Brynda.

Ale aby lektoři nenechali své svěřence úplně na holičkách, nabízejí jim možnost přijet kdykoli a rozdělané nástroje dokončit.