Advokát pomáhá v pandemii jako sanitář v rakovnické nemocnici. Za korunu

6. květen 2021

Třicetiosmiletý advokát Ondřej Mánek se zabývá obchodním právem, jako dobrovolník v nemocnici začal působit na podzim a má za sebou pár desítek služeb. Epidemie sice ustupuje, v nemocnicích ale ani teď není volných rukou nazbyt.

„Mám dneska zdravotnický den, zrovna jdu z jednání, kde jsme řešili prodej zdravotnického zařízení,“ usmívá se muž sportovní postavy v dobře padnoucím obleku, který působí v nemocniční chodbě jako pěst na oko. Práci sanitáře vzal po domluvě s manželkou, přece jenom má dvě malé děti a na podzim nevěděl, do čeho jde. „Já jsem si paradoxně od práce odpočinul, tedy myslím od advokacie. Celé dny jsem nebyl na mailu, neměl jsem u sebe ani telefon, neměl jsem ani čas myslet na paragrafy.“

Ondřej Mánek poslal e-mail s životopisem do nemocnice a čekal. Nabídku si přečetla hlavní sestra Markéta Palková, která se diví ještě teď, koho zaměstnává. Zpočátku si totiž myslela, že jde o vtip, který poslali nějací kamarádi. Zvlášť když se podívala na webovou stránku advokátní kanceláře. „To jsem si řekla, že přece takový kravaťák nepůjde dělat podřadnou práci do nemocničního skladu. Proto jsem mu tak nejistě odpověděla, že bude muset vozit třeba i zemřelé a že se pracuje od sedmi do šesti večer. On odepsal v pohodě, přišel, pracuje, usmívá se.“

Ondřej Mánek je sice už celkem zkušený sanitář, který v nemocnici leccos zažil, zdravotnický personál má ale stále jeho obdiv. A právnické oko se nezapře. „Na podzim to bylo zlé, to jsem na těch lidech viděl. Přesto mě udivovalo, jak se usmívají, když mluví s pacienty a říkal jsem si, jak takovou věc jako úsměv nebo dobré slovo a kus srdce, můžete napsat do pracovní smlouvy. V advokacii je to také občas drama, ale tady jde o život a to je nesrovnatelné.“

Anonymní tvor

Dobrovolník sanitář schovaný za respirátorem a ochranným oděvem je do jisté míry anonymní tvor. Když pracuje bez chyb, nikdo si ho nevšimne. Tedy ani vedoucí lékař Jednotky intenzivní péče Jaroslav Kudlička netuší, že se oddělením občas mihne advokát, který ošetřuje právní smlouvy za miliony. „To nevím,“ směje se za stolem v ambulanci. „Dobrovolnictví v Česku nebylo moc trendy a dost lidí o tom ani neuvažovalo. Krize pomohla společnosti v tom, že vnímavější jedinci nejsou lhostejní k osudu pacientů a možná i k nám zdravotníkům. Má můj obdiv.“

Jednotka intenzivní péče je podle Jaroslava Kudličky stále vytížená, i když cítí, že pacientů ubývá. Občas někdo onemocní a to pak hlavní sestra shání personál, kde se dá. „Nechci ho zneužívat, ale teď ho zrovna zase potřebuju.“

Za svoji práci nechce Ondřej Mánek ani korunu a tak to řekl i na začátku, což je velmi neobvyklé, protože i dobrovolníci odměnu běžně dostávají. Ovšem aspoň jednu korunu musela Markéta Palková do smlouvy dát. „Dohodu na nula korun nemůžeme uzavřít, takže máme symbolickou korunu a teď přemýšlím, jestli mu jí náhodou nedlužíme,“ usmívá se Palková na Ondřeje Mánka, který sedí naproti v židli už bez kravaty a také se rozesměje. „Měl jsem tu obědy, dostal jsem všechny ochranné pomůcky, zaškolili mě. Je tu o mně postaráno.“

Ondřej Mánek prodělal covid-19 a protože má dost protilátek, daruje i krevní plazmu. Advokátní kancelář Novalia, ve které je partnerem, také bezplatně radila s ochranou osobních dat u eRoušky nebo tvůrcům českého ventilátoru z Českého vysokého učení technického.

Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.