Amálie Holubová už dvacet let pracuje s rodinami, dětmi a mládeží v salesiánských střediscích

27. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Amálie Holubová na červené pohovce pro klienty

Temperamentní a veselá Amálie Holubová spojila většinu svého pracovního života se salesiánskými středisky pro děti a mládež. Před dvaceti lety začínala u salesiánů ve svých rodných Teplicích, vyzkoušela si i práci v Ostravě a Brně, a teď se v Teplicích věnuje práci s rodinami na pozici pracovník v sociálních službách a na menší úvazek působí i jako pedagog volného času.

Středoškolské vzdělání předurčovalo Amálii Holubovou ke kancelářské práci, ale nakonec celý život pracuje s lidmi, především s dětmi. Talent pro tuto práci objevila v Salesiánském středisku v Teplicích.

„Moje původní zaměření bylo účetnictví, ekonomika, právo. Tady u salesiánů jsem měla původně dělat řediteli asistentku, pak mě dali do prostoru s dětmi a tam jsem excelovala, byla jsem dobrá, a tak říkali: To je škoda, abys byla někde v kanceláři. Je potřeba si dodělat vzdělání a věnovat se těm dětem.“

A tak na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem absolvovala doplňující pedagogické studium pro vychovatele se zaměřením na výchovu a vzdělávání žáků se speciálními potřebami. V současné době pracuje s rodinami v Salesiánském středisku Štěpána Trochty v Teplicích na pozici pracovník v sociálních službách. Je součástí sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi Podaná ruka.

„Poskytujeme sociálněprávní poradenství zdarma, zejména se na nás obracejí převážně ženy, někdy i muži, mnohdy ve věci úpravy poměrů k dětem, kdy jim pomáháme sepisovat různé návrhy k soudu. Týká se to třeba úpravy styků, výživy, komu bude svěřeno dítě, mnohdy uznání nebo popření otcovství. Ale nejde jen o to sepsat ten samotný návrh, uživatelka nebo uživatel má emoční ponor, neví, co s tím, má zastřený mozek, takže poskytujeme i lidskou podporu, nejen odborné informace. Proto mám v kanceláři gauč, kde si sedají do měkkého, můžou se vypovídat, vybrečet se, jsou tam kapesníky, anebo se i zasmát. I to se nám stává.“

U salesiánů v Teplicích začala Amálie Holubová pracovat v roce 2000.

„Jak jsem v tom středisku dlouho, už 20 let, tak pracuji už skoro možná s 3. generací. Ale děti, které ke mně kdysi chodily do kroužku, jsou dnes maminkami a tatínky a přicházejí do sociálně aktivizačních programů s nějakými problémy. To už je pak trošku jiný druh práce, jsme posunutí v komunikaci jinak, tak jdou ty věci trošku víc hladce a rychleji.“

Její první pracoviště bylo v teplické čtvrti Prosetice, která dřív neměla dobrou pověst.

„To bylo na Rovné. Neziskovky, co si budeme povídat, moc peněz v nich není. Prostory byly, jaké byly, tehdy byl ředitelem salesián Láďa Nádvorník. Tehdy byly Prosetice hodně profláklé a hodně se říkalo: Kdo jede Proseticemi padesátkou, riskuje, že mu i kola za jízdy ukradnou. Bylo to takové doupě, kde byly hodně drogy, prostituce a v tom děti vyrůstaly. Ale potom se ta tvář Prosetic začala měnit, nemůžu říct, že by ty negativní věci úplně vymizely, ale spíš se to zklidnilo, a je to jiné. Dřív to bylo drsnější, náročné. A i u těch salesiánů to bylo takové, že tu práci mohli dělat laici, hodně dobrovolníci, ale pak sami říkali, že je potřeba odbornost, studovat pedagogiku, nestačí hurá nadšení, že to budeme dělat srdíčkem, ale i profesně. I zákon začal vyžadovat na tuto činnost vzdělání.“

Amálie Holubová byla díky politickému výcviku pro romské ženy úspěšná i v komunálních volbách v roce 2006 a stala se zastupitelkou městysu, kde bydlí. V politice se však nenašla a své místo vidí v sociálních službách.

Spustit audio