Arboretum v Bílé Lhotě vzniklo díky osvícenému majiteli zámku Quido Riedelovi

Bílá Lhota se v dějinách objevuje už v polovině 14. století, kdy byla v držení vladyků ze sousedních Řimic, kteří se však psávali také ze Lhoty. Tvrz v Bílé Lhotě, která je výslovně v pramenech uváděna až v roce 1437 jako majetek Ješka ze Lhoty, stávala patrně někde v místech dnešního zámku či arboreta. Odborníci nevylučují, že to bylo na jednom z vyvýšených míst současného parku. První lhotecká tvrz však zanikla a teprve na přelomu 15. a 16. století postavili další majitelé obce tvrz novou, patrně již na místě současného zámečku.

V roce 1746 koupil zámek se statkem Jan Maxmilián Žižka, který sem přenesl své sídlo. Jeho dcera se provdala za německého hudebního skladatele Conradina Kreutzera, kapelníka vídeňské opery. Legenda říká, že si často brával piano do stínu staletých dubů dnešního arboreta, kde komponoval své opery.

Tím se dostáváme k historii parku. Původně byla kolem zámečku spíše zeleninová a užitková zahrada. Teprve snad za Jana Vojtěcha Speila z Ostheimu, na přelomu 18. a 19. století začal kolem zámku vznikat park v anglickém stylu. V roce 1870 koupil panství Bílá Lhota Jan Riedel. Patřil mezi pokrokové majitele pozemkového vlastnictví. Zakládal průmyslové podniky, přinášel do kraje nové agrární postupy a také budoval park kolem svého sídla.

V parku rostlo na 500 druhů stromů

Nejvýznamnější osobou pro vznik arboreta byl však jeho vnuk Quido Riedel. Ten byl od mládí doslova posedlý touhou dostat do zámeckého parku vzácné dřeviny z celého světa. Nebyla to však jen živelná snaha po kuriozitách, ale seriózní vědecká práce, kterou oceňovali domácí i zahraniční dendrologové.

Už v mládí vytvořil Quido Riedel skalku pod staletými duby. Pak odešel na dvacet let pracovat do Nového Dvora u Opavy, kde vybudoval další známý park, dnes sloužící také jako arboretum. V roce 1926 se vrátil do rodné Bílé Lhoty a přetvořil park ve sbírku exotických i domácích dřevin. Za jeho působení v něm rostlo přes 500 druhů z celého světa, kterým po celý svůj život věnoval náležitou pozornost a péči.

Poválečné události a smrt Quido Riedela v roce 1946 bohužel parku neprospěly. Majetek rodiny byl zestátněn a nebyla mu věnována potřebná pozornost. Park tak postupně pustnul. Tomu se snažili zabránit lidé z okolí, kteří se alespoň laicky snažili o vzácnou památku starat. V roce 1965 převzalo park do své správy Vlastivědné muzeum v Olomouci a opět začalo o arboretum odborně pečovat. Otevřeno pro veřejnost je od roku 1968. O rok později bylo prohlášeno za chráněné území.

Kromě pozoruhodných dřevin a rostlin najdeme v dnešním parku také díla výtvarných umělců, pořádají se zde koncerty a výstavy a nechybí ani letní promítání filmů. Časté jsou také svatby ve stínu staletých dubů, nebo pod unikátním renesančním portálem, který Quido Riedel zachránil při rekonstrukci jednoho z domů v Lošticích a umístil jej do zahrady zámku.

Arboretum je od května do září otevřeno denně kromě pondělí od 8 do 18 hodin, v říjnu a dubnu pak o víkendu a ve svátky od 9 do 17 hodin.