AUTODAFÉ
Nedávno jsem z úst jednoho našeho význačného politika, o kterém se obecně soudí, že je takový spíš jako jednoduchý a bodrý než nějak zvlášť intelektuální a vzdělaný, slyšel zajímavý a nepříliš používaný výraz autodafé. Ten politik navzdory své pověsti viditelně věděl, co to slovo znamená, ze souvislosti bylo zřejmé, že slovo používá správně. Nejsem si však jistý, vlastně jsem si úplně jistý, že možná až devadesát procent lidí, kteří politika slyšeli, nevědělo, o čemž je řeč.
Takže si dnes povězme pár slov o slově autodafé, které je pozoruhodné i z jiných důvodů než jen proto, že je obecně nepříliš srozumitelné. Za významem se jako vždycky vypravím do Slovníku spisovného jazyka českého. Což soustavně dělám ne z toho důvodu, že bych jiné knihy neznal či neměl, ale proto, že tak je to správně. Když chceme znát skutečný význam nějakého slova, musíme se podívat do posledního vydání nějaké jak se říká normativní příručky. Což je v tomto případě Slovník spisovného jazyka českého a nic jiného. Co je tam, je pravda. A to až do příštího vydání takového nebo jiného oficiálního slovníku.
Ale mluvíme o autodafé. Ve zmíněném slovníku se v hesle autodafé píše: "okázalá poprava kacířů, nejčastěji upálením, přeneseně vůbec okázalé pálení něčeho". Pálení knih i to skutečné, jezuitské, i to obrazné, komunistické, lze nazvat slovem autodafé. Pokud tedy chceme, aby nám málokdo rozuměl.
Když budeme pátrat po původu tohoto slova, asi nás nejdřív napadne, že se tu vyskytuje běžná předpona auto-, která vznikla z latinského autos, sám, a která se vyskytuje ve slovech autoportrét, autosugesce, autogram, automat a třeba automobil, od nějž pochází další velká spousta složenin jako autobus, automechanik, autostop, autostráda, autoškola a tak dále. Tato stopa je falešná, auto- ve výrazu autodafé nemá nic společného ani s řeckým autos, sám, ani s automobilem. Výraz autodafé totiž pochází z portugalštiny; jde vlastně o portugalská slova auto, skutek, a da fé, víra. Pálení kacířů a knih bylo pro ty, kteří to dělali, skutkem víry. Tak oni projevovali svou víru, víra jim velela, aby to dělali. Portugalské pojmenování vzniklo ze spojení stejného významu, které se vyskytovalo ve středověké latině a které znělo acto de fide, což je z klasicky latinských actus, čin, a fídes, víra. Takže autodafé není jazykově příbuzné ani s autosugescí, ani s automechanikem, ale s aktem a konfidentem.
Vysílá se v pondělí 17.2.
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
