Babské ucho, mnišská hlava nebo mastný knedlík; které rostliny pěstovaly naše babičky?

Stejné, jako my, jen jim jinak říkaly. Ajbiš, umrlčí karafiát, rubášky, mastný knedlík nebo mariánské růže. Lidových názvů rostlin existovalo nepřeberné množství. Co kraj, to pojmenování, dalo by se říct. Na většinu z nich se už pozapomnělo. Ivan Dvořák z časopisu z časopisu Zahrádkář rád některé připomene:

„Ajbiš, ze kterého možná některým z vás babičky vařívaly čaj, to je proskurník lékařský. Nebo třeba sléz maurský. Patří mezi trvalky, léčivky. Květy se používají právě k přípravě čajů, k odhlenění, vykašlávání nebo na zmírnění ‚odpornosti‘ jiných léčivek, třeba pelyňku. Vedle toho čaj příjemně obarví.

Dnes už městská mládež nezná erteple, zemáky, zemská jablka, nechytají se ani na bandury. Tak se říkalo (a mnohde na venkově stále říká) bramborám. Ale mám i další zajímavé příklady lidových názvů, třeba letničku kokardu sličnou najdete pod jménem ‚rudý náčelník‘ (proto, že pochází z Ameriky), sasance hajní říkají ‚rubášky‘, mariánská růže je pivoňka lékařská, rulík zlomocný zase bláznivá třešnička nebo čertova třešeň, zlá jahoda.

Když se ve starších receptech dočtete, že do pokrmu či nápoje patří umrlčí karafiát, dejte tam měsíček lékařský. Lucerna je vojtěška, lucernička mochyně židovská třešeň. A objevil jsem i maso bez kostí (soja) nebo mastný knedlík (blatouch, pryskyřníky).“

Pryskyřník neboli mastný knedlík (poupata připomínala noky)

A ještě pár příkladů lidových názvů: hadí mlíčí nebo mnišská hlava se říkávalo pampelišce (smetánce lékařské), nebeské očko, myší ouško nebo nezabudka zase pomněnce bahenní, šalvěji lékařské babí břich nebo babské ucho (stejně tak šalvěji přeslenité, to známe z filmu Saxana), vlaštovičníku většímu boží dar (historicky byly vlaštovičníku přičítány mimořádné léčivé i magické účinky), brslenu evropskému se říkávalo biskupské čepičky, gerhátek nebo koláčky atd.

Spustit audio