Co dělám v rozhlase: V Českém rozhlase pracuji jako redaktorka publicistiky. Hledám zajímavé lidi a místa a s mikrofonem cestuji po celém regionu. Snažím se dostat i tam, kam se posluchači běžně nedostanou, a upozornit je na pozoruhodná místa v jejich okolí. A nebojím se kvůli tomu vlézt třeba do klece ke gepardovi.
Před rozhlasem: Vystudovnou mám andragogiku a personální řízení na Karlově Univerzitě. Pracovala jsem v Krátkém filmu i v Pražské informační službě. Hezké vzpomínky mám na krásných 12 let v kladenském Divadle Lampion, kde jsem si zahrála Sněhurku, Popelku i Míčka Flíčka. Potom mne okouzlil svět rádia. Na komerčních stanicích jsem si vyzkoušela práci zprávařky i reportérky.
Co mě baví: Moje práce je můj splněný sen. Jezdím ve všední dny na výlety a prolézám místa, která bývají označená cedulkou "Nevstupovat!" Cestování je totiž mojí velkou vášní. Nenechám si ujít žádnou příležitost vyšplhat se na kopec, rozhlednu či kostelní věž. Po Praze se ve volném čase pohybuji zásadně pěšky. Baví mne prohlížet si naši metropoli očima turistů a obdivovat nádheru, kterou obyvatelé Prahy už ani nevnímají. Miluju večery v divadle a je mi jedno, jestli je to opera, pantomima, činohra nebo nový cirkus. Mám ráda tu zvláštně slavnostní atmosféru před představením i vůni zákulisí. Mojí tajnou vášní zůstalo ale loutkové divadlo.
Všechny články
-
Květinové hodiny v Poděbradech zdobí šest tisíc květin. Čas ohlašuje trpaslík údery kladívkem
Ve středočeských Poděbradech se říká: Kdo se nevyfotil u květinových hodin, ten jako by v Poděbradech ani nebyl. Otázka vzniku unikátních hodin je ale poněkud složitá.
-
Skanzen v Přerově zabydlely desítky figur. Na míru je vyrábí etnografka Jana Hrabětová
Etnografka Jana Hrabětová pracuje v Polabském muzeu už 40 let a za tu dobu vyrobila více než stovku figur v životní velikosti.
-
Hrad Točník hlídá prase Čučo. Neobvyklá zvířecí celebrita má dokonce svůj instagram
Na hradě Točník mají místo psí boudy prasečí chlívek. Příjezdovou cestu tam totiž střeží prase Čučo. Za 7 let se z něho stala celebrita.
-
Neživí mě to, ale baví mě to, říká o své práci dřevotoč Jiří Hurych. Každá jeho miska má svůj příběh
Někdo truhlaří, někdo řezbaří, Jiří „Ghur“ Hurych z Nelahozevsi dřevotočí. Začínal před čtyřmi lety s jedním dlátem a vypůjčeným soustruhem.
-
Z velínu Štěchovické přehrady je nádherný výhled do kraje. V zimě tam ale bývá hodně nevlídno
Štěchovická přehrada je považovaná za nejkrásnější přehradu Vltavské kaskády. Miroslav Trhlík je teprve třetím hrázným od uvedení tohoto vodního díla do provozu.
-
Na Hradozámeckou noc v Mnichově Hradišti se na chvíli vrátili Valdštejnové
Hradozámecká noc přilákala do zámku Mnichovo Hradiště, kde se konal hlavní program této celorepublikové akce, přes osm stovek lidí. O noční prohlídky byl velký zájem.
-
Ota Bareš dokáže udělat filmovou hvězdu i z kozy. Už více než třicet let připravuje zvířecí herce
Cirkus Humberto, Kletba bratří Grimmů nebo pohádka Sedmero krkavců – to jsou filmy, které by nevznikly bez Oty Bareše. Filmovou hvězdu udělá i z mrzutého kocoura.
-
Výstava „Fuj, to je vedro, jdeme k vodě!“ připomíná slávu kladenských koupališť. Mnohá zanikla
Plivátka, Poldi nebo Vinařice – to jsou jen některá koupaliště, která byla v minulosti mezi Kladeňáky velmi oblíbená. Dnes jsou zarostlá trávou a kopřivami.
-
K výrobě vinutých perel potřebujete teplotu nad 1.000 °C. Každý korálek je originálem
Marta Kubiasová z Benešovska udělala ze svého koníčku zaměstnání. Původně studovala chemii, ale jejím osudem se staly šperky.
-
Do skla se jídlo zavařovalo už za Marie Terezie. Naši předkové využívali měchuřinu i pergamen
Zatímco dnes zavařovací sklenici jednoduše uzavřeme víčkem, naši předkové k tomu používali nejrůznější způsoby. Jak se zavařovalo v dobách minulých?
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 34
- 35
- 36
- 37
- 38
- …
- následující ›
- poslední »