BÁSEŇ
Včera jsem tu říkal, že české Vánoce jsou Vánoce pohádkové a poetické a promluvil jsem o pohádkové postavě rusalce. Dnes si můžeme popovídat o slovech poezie a báseň. To první není z jazykového hlediska příliš zajímavé. Je ovšem přejaté, tedy jak se říká cizí. K nám se toto pojmenování dostalo z němčiny, tam přišlo z francouzštiny, sem se připutovalo z latiny, kde slovo poesis, které mělo stejný význam jako naše poezie, vzniklo z řeckého poieo, tedy dělám, tvořím, skládám. Ke slovu poezie se dá ještě dodat, že jím v češtině označujeme jednak slovesnou básnickou tvorbu, jednak základní ráz básnického díla a za třetí jím myslíme i půvab, kouzlo ? tento třetí význam máme na mysli, když mluvíme o poezii Vánoc.
Podstatně zajímavější než cizí slovo poezie je z hlediska jazykového zákulisí domácí slovo báseň, které dnes používáme hlavně v tom významu, který Slovník spisovného jazyka českého uvádí na prvním místě, totiž: "umělecký slovesný výtvor zpravidla ve verších". Jeden z dalších významů slova báseň zaznamenává zmíněný slovník na třetím místě: "věc, výrobek velmi dobré jakosti, chuti nebo úhlednosti". A tento význam výrazu báseň připomínají autoři knížky Dědictví řeči, když píší: "Je to skoro neuvěřitelné, ale je tomu tak. I slovo báseň, které dnes slouží jako výraz vysoké jakosti (ta polévka je jedna báseň), označovalo kdysi skutečnost záporně hodnocenou." A citují z Gebauerova Slovníku staročeského, kde se píše, že báseň je "všeliká řeč obsahu nepravdivého" a kde se slovo báseň uvádí jen s odsuzujícími přívlastky jako daremná, marná, nesličná a staví se do protikladu se slovem pravda.
Ano, je to tak, původní význam slova báseň je nepravdivý, vybájený příběh, přímo řečeno lež. Ostatně i tento význam dosud v našem jazyce žije, Slovník spisovného jazyka českého ho uvádí na čtvrtém místě. Myslím, že většině z nás rodiče říkali, abychom nebásnili, když chtěli říct, že nemáme lhát. Slovo báseň, stejně jako výrazy bajka a báje, vzniklo ze slovanského slovesa bajati, které ve staré češtině znělo bati a znamenalo říkat něco nepravdivého. Ze stejného zdroje pocházejí i slova bájit, vybájit si a báječný, tedy vlastně tak skvělý, že to snad ani nemůže být pravda.
Takže slovo báseň původně označovalo nějaké nepravdivé vyprávění, pak se jím začal označovat literární útvar dnes zvaný bajka. Vyprávění, v němž se zvířata chovají a také mluví jako lidé, bylo zjevně nepravdivé, proto dostalo jméno báseň. A odtud, z bajky, slovo báseň abych tak řekl přeskočil na význam "umělecký slovesný výtvor zpravidla ve verších"; možná proto, že staročeské bajky byly veršované. V každém případě k tomu nedošlo nějak dávno, za středověku se našim dnešním básním říkalo skládanie a spojení skládati báseň zaznamenává až Josef Dobrovský ve svém německo-českém slovníku v roce 1821.
Vysílá se 26.12.
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
