Bažant

Začnu ptákem. Bažantů je asi třicet druhů, všechny pocházejí z Asie, v naší přírodě bažant tedy není původní pták, ale dnes je rozšířený celosvětově. Bažanti, ať se jmenují diamantoví, královští, obojkoví, zlatí, stříbrní, ušatí či preláti, jsou adaptováni k pozemskému životu, popelí se, živí se převážně rostlinnou stravou. A jsou stříleni, protože tito exoticky krásní ptáci lidem chutnají. Ostatně jen proto u nás přežívají, většina našich bažantů se nenarodila abych tak řekl přirozeně, mláďata se odchovávají v chovných stanicích a jsou vypouštěna do přírody, bažanti se tu vykrmí a pak jsou zastřeleni. Jen kvůli kráse by si člověk tu práci s chovem asi nedal. Ostatně krása: krásní, tedy pestře zbarvení, přímo ozdobní, jsou jen bažantí samečkové, tedy kohouti; slepice, tedy samičky, jsou zcela nenápadné, šedivé. K nám do střední Evropy se bažant dostal někdy v 11. století a už od té doby existuje bažantnictví, tedy chov bažanta. Z Asie do Evropy ale tento pozoruhodný pták přišel mnohem dříve, už v 5. století před Kristem ho staří Řekové přivezli do Řecka z oblasti Kolchidy. Ano, Kolchida je ta země, kam se podle jednoho z nejznámějších mýtů vypravili přední řečtí hrdinové na lodi Argo za takzvaným zlatým rounem. Kolchoi, země Kolchů, říkali Řekové zalesněné, místy úrodné krajině ve východním Černomoří na jihozápadních svazích Kavkazu. Dnes je v těchto místech Gruzie a Gruzínci tvrdí, že bájná řecká Medea, známá ze zmíněného mýtu o Argonautech, byla Gruzínka.

Michal Novotný

Já vím, mým úkolem je říct něco jazykovém zákulisí slova bažant a neprobírat tu mytologii a zeměpis. Jenže ono to souvisí. Slovo bažant má původ v zeměpisném jménu, v pojmenování jedné kolchidské řeky a také města. O čemž podrobněji zítra.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz