Berlova vápenka u Třemošnice na Chrudimsku je technickým unikátem

Charakteristické bochníčkové stavby vápenky budí pozornost na první pohled. V okolí Třemošnice se jich dá najít dost. Ta v Závratci je ale výjimečná. A to nejen tím, že má novou fasádu. V celé střední Evropě je údajně jediná, do které se dá vstoupit dovnitř bez nebezpečí, že na vás něco spadne. Šachtových vápenek je samozřejmě víc, ale všechny jsou buď zdevastované, nebo zakonzervované. A tím pádem není možné se do nich podívat.

V Závratci to ale jde a je na co se dívat. Expozice mapuje historii těžby a zpracování vápence. Nechybí historické dokumenty, fotografie, ale ani nástroje, které dělníci při své práci používali. Člověk tak lépe pochopí, jak se vápno kdysi zpracovávalo.

Vápenka tady vznikla kolem roku 1880. Jméno i současnou podobu jí vtiskl David Berl. Ten u původního objektu nechal přistavět ještě jednu menší vápenku. A vizionářský přístup uplatnil hned několikrát.

Berlova vápenka u Třemošnice na Chrudimsku|foto: Kamil Handlíř

Lanovka dopravila každý den do vápenky sto tun vápence

Z vápencových dolů v sousedních Prachovicích totiž odstřelené a rozbité kvádry putovaly vzduchem. Lanovka měřila pět kilometrů a v roce 1882, kdy vznikla, byla technickým unikátem. V celém Rakousku-Uhersku nebyla žádná jiná podobná lanovka sloužící k zavážení vápenných pecí. Dřevěné stožáry byly vysoké až dvacet metrů a lana unesla devadesát vozíků. Jejich cesta z Prachovic do Závratce trvala téměř padesát minut. Za desetihodinovou směnu zvládla lanovka přepravit sto tun vápence.

Další technická perlička dodnes stojí přímo před muzeem. Šachtová vápenka v Závratci se totiž zavážela shora. Dělníci tedy museli vozíky dostat po rampách do třináctimetrové výšky. Adrenalinovou záležitost jim usnadňoval výtah, který spojoval pece vápenek. Velká část konstrukce se přitom zachovala v původním stavu až do dnešní doby.

Berlova vápenka u Třemošnice na Chrudimsku|foto: Kamil Handlíř

Při návštěvě vápenky vás nechají nahlédnout i do komína

Prohlídková trasa vede kolem stanovišť, kde je doslova ještě cítit žár, až přímo do komína. Do nitra vápenky ústí úzká lávka a pohled nahoru se nedá vydržet příliš dlouho.

Komín je podle plánků vysoký čtrnáct metrů a síla zdí připomíná hradby. Přitom se tu netopilo přímo. Když komín pořádně táhl, teplý vzduch proudil přes kámen, a to stačilo k tomu, aby z něj vzniklo pálené vápno. A velmi kvalitní. Vápno z Třemošnice patřilo svého času mezi absolutní špičku. Poslední várka odcestovala z Berlovy vápenky v roce 1960.