Beskydy
Dnes se při našem lyžařsko-etymologickém putování po jménech našich hor vypravíme do Beskyd.
Na téma původu pojmenování Beskydy kdysi napsal zajímavý článek jazykovědec František Trávníček; můžeme ho najít v knížce Nástroj myšlení a dorozumění. Vědec v něm nejprve uvádí nesprávné, takzvané lidové etymologie tohoto názvu. Podle nich se prý má psát a vyslovovat Bezkydy, protože první tři hlásky pojmenování jsou vlastně předložkou bez. Bezkydy je tedy údajně složené slovo: Bez-kydy. Pokud jde o kydy, které jsou prý základem pojmenování, podle jedněch to slovo má význam porost, a slovo Bezkydy tedy znamená, že jde o hory holé, bez porostu. Trávníček ale konstatuje, že slovo kydy ve významu porost v žádném slovanském jazyce není a kromě toho Beskydy nejsou neporostlé. O malinko blíž skutečnosti je druhý výklad, podle něhož slovo kydy znamená hnůj, protože kydat znamená házet hnůj. Takže Bezkydy jsou hory nehnojené, tedy asi neúrodné. Kydat sice mimo jiné znamená i házet hnůj, původně ale šlo o házení čehokoliv, a proto kyd není hnůj. Takže ani jedna z těchto teorií o původu jména Beskydy eventuálně Bezkydy nemá nic společného se skutečností.
Jak to je doopravdy, se ale od Františka Trávníčka nedozvíme. Ten říká, že slovo Beskydy je zkrátka úplně nejasné a konstatuje, že "odborníka vůbec neláká, protože pro svou úplnou nejasnost nepřipouští ani trochu pravděpodobnou domněnku". Ani další etymologové o výrazu Beskydy nevědí o mnoho víc. V Machkově slovníku se můžeme dočíst, že "původ nejasný" a že "jméno není germánské, nýbrž asi thrácké", v knížce Zeměpisná jména Československa se říká, že slovo je "neslovanského, patrně thráckého eventuálně ilyrského původu" a že "patří do okruhu slov, která k nám byla přinesena takzvanou valašskou kolonizací". Já k tomu mohu dodat jen to, že indoevropští Thrákové žili skoro na celém Balkáně někdy od 2. tisíciletí před Kristem a že takzvaná valašská kolonizace, během níž k nám z Rumunska přišli předkové dnešních Valachů, probíhala od 15. do 17. století.
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová