Bitva na Bílé hoře byla rozhodnuta za dvě hodiny. Ve sklepení letohrádku Hvězda je k vidění model bitvy

19. červenec 2018
Česko – země neznámá
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Letohrádek Hvězda, nedaleko kterého se bitva odehrála, postavil Ferdinand Tyrolský v letech 1555-8 pro svou milou

Osmičkových výročí je letos opravdu hodně. Výročí má třeba třicetiletá válka, která trvala od roku 1618 do roku 1648, a tak si letos připomínáme 400 let od jejího vypuknutí. Třicetiletá válka u nás začala Pražskou defenestrací v květnu 1618. O dva a půl roku později došlo k bitvě na Bílé hoře. Byla krátká. Naděje zhasly po dvou hodinách.

Dne 8. listopadu 1620 bylo sychravo. Po poledni se před Prahou, na Bílé hoře, střetla dvě vojska. Početnější císařsko-ligistické, vojsko Katolické ligy. Tedy spolku na obranu katolické víry, v jehož čele stál bavorský vévoda Maxmilián I., úzce spolupracující s habsburským císařem Ferdinandem II. Na vyvýšeném místě s opevněným městem Prahou za zády stálo pak stavovské vojsko. Sice početně slabší, ale strategicky lépe postavené.

Zhruba po dvou hodinách bylo ale po všem. Špatně placené stavovské jednotky se víceméně rozprchly při masivnějším útoku císařsko-ligistického vojska. Začal zběsilý úprk ku Praze. Spousta vojáků na útěku zahynula, když je dohnali nepřátelští jezdci, další se utopili ve vodách Vltavy. Tato bitva znamenala konec českého stavovského odboje proti císaři Ferdinandu II. a svými důsledky ovlivnila další značnou část naší historie.

A proč se vlastně vojska na Bílé hoře utkala? Pro vysvětlení se musíme vrátit o dva roky zpátky, do roku 1618, kdy v českých zemích vypuklo stavovské povstání. Předcházel mu dlouholetý náboženský konflikt dvou stran, katolické a protestantské, který vygradoval defenestrací. V květnu 1618 z oken Starého královského paláce na Pražském hradě byli stavovskými povstalci vyhozeni dva místodržící (Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka) a jeden písař (Filip Fabricius). Tento okamžik se považuje za počátek stavovského povstání a zároveň i za impuls pro zahájení neskutečně krvavé třicetileté války.

Ale přesuňme se opět na Bílou horu. V době konání bitvy u nás vládl Fridrich Falcký, jinak také řečený „zimní král“. Vládl totiž pouhý rok, tedy jednu zimu. Mladému, pohlednému a stále usměvavému panovníkovi se bitva stala osudnou a úsměv mu rychle ztuhl na rtech. A navíc se zpronevěřil se svému heslu „Obracet neumím“. Tím totiž říkal, že nedovede prchat.

Ve chvíli, kdy se bitva rozhořela, v klidu se svými blízkými a hosty obědval na Pražském hradě. Když dojedl a dopil, zvolna se vydal obhlédnout situaci. Někde u Strahovské brány (poblíž dnešního Strahovského kláštera) však spatřil prchající stavovské vojáky. Na nic nečekal, obrátil koně a další den ráno s rodinou a doprovodem přes Náchod urychleně opustil České království. A už se v něm nikdy víc neukázal.

„Po bělohorské porážce Praha kapitulovala a otevřela brány nepřátelským vojákům, kteří se dali do plenění a rabování,“ říká historik Martin Pitro, který je spolu s Petrem Vokáčem autorem knihy Průvodce třicetiletou válkou 1618–1648 (České země na pokraji zkázy). „Nepřátelé nešetřili ani vesnice a menší města v blízkém okolí Prahy. V hlavním městě jejich pozornosti neunikly rudolfínské sbírky. Cenné umělecké předměty, obrazy, sochy, zbraně či zbroj byly odvezeny na stovkách vozů pryč ze země, především do Mnichova. Šlo o první razantní zásah do sbírek císaře Rudolfa II. v rámci třicetileté války.“

Na Bílé hoře můžete dnes navštívit oboru Hvězda, stejnojmenný letohrádek a v jeho sklepení si prohlédnout model plánu bitvy na Bílé hoře. Letohrádek je otevřený od dubna do října, denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin. V místě konání bitvy stojí dnes památník.

Spustit audio