Bitva na Bílé hoře spíš připomínala šarvátku, po dvou hodinách bylo hotovo. Mýtus ale žije dodnes
Rok 1620 – bitva na Bílé hoře. Pojem, který zná snad každý Čech. Spojuje v sobě hrdinný odpor protestantského Českého obyvatelstva proti německé katolické moci – zjednodušeně řečeno. Jenže historie bývá složitější.
V událostech, které k bitvě vedly, sehrálo náboženství významnou roli. Vedle dominantní katolické církve získali majestátem císaře Rudolfa II. práva na svou víru i evangelíci. Státní moc ale majestát nedodržovala a nepomohla ani druhá pražská defenestrace.
O tři roky později vyústily spory ve vojenský střet. Armáda císaře Ferdinanda II. Štýrského, početně zhruba o třetinu silnější než vojsko českých stavů, stanula u Prahy. Do bitvy se nikomu nechtělo, obě strany už byly vyčerpané předchozím střetem u Rakovníka, který skončil nerozhodně. Nakonec zaútočilo císařské vojsko a celá bitva spíš připomínala šarvátku, kdy většina vojáků po krátkém odporu prchla. Po dvou hodinách bylo hotovo. Zvítězili katolíci, a tím se rozhodlo o budoucnosti českých zemí na dalších 300 let.
Zrodil se mýtus živý do dnešních dnů. Jitří emoce a přetrvává ve zjednodušené představě o „hodných“ evangelících a „zlých“ katolících, „hodných“ Češích a „zlých“ Němcích. Faktem je, že bitva na Bílé hoře byla jednou z klíčových bitev Třicetileté války.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let
Ondřej Kepka, režisér a moderátor
O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy
Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.
