Blues v lese počtvrté

Hlavní muzikantské hvězdy, na které dramaturgové z agentury Joe's Garage vsadili, splnily svůj účel a staly se skutečně atrakcemi nejméně zapomenutelnými. Snad právě kvůli tomu, že stáli až na samém okraji "cesty blues" a všem přítomným způsobili nemalý šok, by za absolutní "vítěze" měli být vyhlášeni Dhol Foundation. Jeviště zaplněné v Británii domestikovanými Indy tančícími se svými bubny a jejich bílými kolegy s elektrickými nástroji v kombinaci s vroucím a rozpohybovaným amfiteátrem připomínalo spíše rituální obřad odkudsi z pandžábských končin než jeden z vrcholů evropského bluesového festivalu. Nejmenší, malí, mladí, starší i staří, tančili všichni. Zejména ti bluesově vyspělejší budou jistě dlouho vzpomínat na muže, který kráčí samým středem oné cesty blues. John Hammond (syn a synovec těch, bez kterých by se bluesové dějiny musely přepsat), srostlý se svou kytarou a harmonikou, zde odvedl výkon profesionální a do představ o setkání s nejtradičnějšími bluesovými hrdiny zcela zapadající.

Logo|foto:Český rozhlas

Zahráli ještě mnozí a více či méně bluesových odnoží se vystřídalo mnoho. Příjemnější bylo vždy pozorovat ty, u kterých vítězila chuť do hry a radost z ní, než ty, kteří rutinně přehráli to, co přehrávají jinde a s jinými. Jako na všech festivalech, i zde přišla překvapení příjemná, stejně tak jako mírná zklamání. Z té první skupiny se kromě výše jmenovaných až nad očekávání povedlo vystoupení Bratrů Ebenů, zejména pánské části publika padala brada před profesionalitou srbsko-americké bluesové "bohyně" Anou Popovic, ve výtečné formě byla i kapela Petera Lipy. Naopak více (chuti, energie, tepla) se čekalo například od Žáhy či Roberta Křesťana, více dramatrugické ohleduplnosti od pořadatelů by bývali zasloužili interpreti, kvůli kterým nemalá část diváků na Blues v lese vyrazila. Nebo alespoň věřme, že opravdu nebylo možné zařadit "konsternujícího šílence" s helmou Boba Loga III jinam než jako hned druhého účinkujícího na časné páteční odpoledne poloprázdného amfiteátru, večerní prime-time nebýval vždy tak nabit, aby z něj nemohli "ustoupit" jiní.

Logo|foto:Český rozhlas

Jak již bylo řečeno mnohými a mnohde, z Blues v lese se stala událost, která má na seznamu tuzemských festivalů pevné místo a občas z něj i zdravě vyčnívá. Muzikanty, kteří do Řevnic často z velkých dálek dorazí, na domácích festivalech zpravidla nenajdete, přestože jejich světové renomé bývá ve srovnání s jinými "festivalovými tahouny" vyšší. Unikátní je na Blues v lese prostředí, jehož polopřírodní zázemí k bluesové muzice tak nějak pasuje, unikátní je jeho atmosféra daná nejen velmi vřelým kontaktem hlediště s jevištěm, unikátní je žánrová pestrost interpretů, z nichž značnou část mnohdy ucho, téměř nikdy oko českého diváka ještě nepoznalo. Koneckonců unikem je i dvorní moderátor Jiří Černý, bez jehož fundovaných úvodů si lze Blues v lese těžko představit. Pro hudbychtivé fandy, kteří mají chuť rozšiřovat své obzory, měla být účast takřka povinná.

Logo|foto:Český rozhlas