Bobkovišeň je kráska, ale jedovatá
Do živého plotu na severní i východní stranu nebo pro zakrytí nevzhledného zahradního koutu se hodí bobkovišeň. Stálezelený keř, který patří do obsáhlého rodu slivoní (Prunus). Bobkovišeň vypadá výborně, její plody však není radno ochutnávat. Pro člověka jsou jedovaté. Černé peckovičky ale chutnají ptákům, těm neškodí. Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář:
„Bobkovišeň je sice hezká, ale křehká dámička. Navíc, ve vyšší míře jedovatá. Obsahuje glykosidicky vázaný kyanovodík. Svědčí ji slunné i polostinné stanoviště, spíše vlhčí. Je stálezelená, ale mívá problém s mrazy pod mínus 15 °C. Na slunném stanovišti ji dost často mráz a slunce v únoru či březnu popálí. Listy vlastně uschnou. Zmrzlá zem nepustí do rostliny vodu, listy dýchají, ale nemají přísun vody z kořenů. Nemají tak odolné listy jako rododendrony, nevadnou, rovnou schnou.
Keř ale snadno obrůstá po jarním řezu. V živém plotě se mu bude dařit spíše na východní či severní straně, nebo pod korunami stromů, které ho ochrání před únorovým sluncem. Dříve se bobkovišeň považovala za léčivku.“
U nás dorůstá bobkovišeň do výšky asi dvou metrů, keře jsou nepravidelně řídce polokulovité, obrys není jednolitý, místy bývá průhledný. Nejvýraznějším znakem jsou velmi hezké kožovité elipsovité listy, které zůstávají na keři celoročně. Délka listů se liší podle odrůd, v průměru dosahuje 10-15 cm, okraje listů jsou celistvé. Květy jsou bílé, sestavené v štíhlých hustých hroznech a objevují se v průběhu května až v červnu. Plody jsou drobné černé peckovičky. Listy jsou hořké a po rozemnutí voní po hořkých mandlích. Obsahují silice a glykosid isoamygdalin (prulaurasin), který při fermentaci postupně uvolňuje jedovatý kyanovodík.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
