Čarověníky „vyšlechtila“ sama příroda

Prvním krokem je naroubování. Podnoží, která zastoupí mateřský strom, je obvykle mladý semenáč téhož druhu, na kterém se čarověník objevil. Stromek - čarověník si pak svůj drobný vzrůst udrží třeba po desítky let. Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář:

„Čarověníky jsou odchylky v růstu různých rostlin. Někdy je to následek poškození škůdci, chorobami, jindy je to genetická odchylka. Podle toho, na jakém druhu dřevin se vyskytuje, se také množí. Některé lze množit jen štěpováním, jiné oběma způsoby, jiné prakticky jen vegetativně. U pěstitelů a sběratelů jsou v největší oblibě ty, které korunku tvoří co nejmenší, nebo takové, které navíc změnily barvu či tvar listů, jehlic.

Šiška čarověníku|foto:Jolana Nováková,Český rozhlas

Sběratelé čarověníků chodí do lesa a nekoukají po zemi, po houbách, ale do korun stromů, jestli někde neuvidí ‚hnízdo‘. Místo, kde přestal například smrk růst tak, jak má. A v době, kdy je možné buď řízkovat, nebo roubovat, se do místa vydá se žebříkem, stupačkami, nůžkami či pilkou na dlouhé tyči, a kus si uřízne. Nebo uřízne čarověník celý. To je z pohledu jedinečnosti lepší. Mohlo by se stát, že když na místě část čarověníku zůstane, uvidí ho další ‚lovec‘, pak třeba ještě další, a je na světě jeden čarověník se třemi jmény.

Na trhu to vypadá tak, že čím hůře čarověník roste, tím je dražší. Je to dáno tím, že se hůře množí (má málo roubovatelných či řízkovatelných přírůstků), mnohdy se i po naštěpování špatně ujímá a slabě zakořeňuje.“