Cesmína: v anglosaských zemích symbol Vánoc, u nás ochranitelka před čarodějnicemi
Zelené trnité listy a červené bobulky. To je cesmína, jejíž větvičky jsou v některých zemích jedním ze symbolů Vánoc. U nás se cesmína pěstovala už před mnoha a mnoha lety. Keř, vysazený před domem, měl důležitý úkol: chránit obydlí před čarodějnicemi. Jak cesmínu pěstovat? Poradí Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář:
„Cesmíny, keře nebo menší stromy, jsou obvyklé spíš na britských ostrovech, ale i v teplejších oblastech Francie, v Německu; pohanské zvyky předků z oblastí za kanálem La Manche jsou těm západoevropským blízké. Rod cesmína zahrnuje více druhů. Některé jsou k mrazům citlivější, z jiných je i užitek. U nás se pěstuje cesmína ostrolistá, čaj maté se dělá z cesmíny paraguayské.
Cesmína vyžaduje teplé místo, chráněné především proti zimnímu slunci, nejlépe v polostínu. Půda by neměla být vysýchavá a při výsadbě bychom ji měli obohatit rašelinou. V zimě je vhodné keř překrýt chvojím nebo listím, protože v mrazivých zimách může namrznout. Množí se ze semen, ale spíše z řízků. Pak je jisté, jestli budeme mít samce nebo samici. Pěstované cesmíny jsou stálezelené, samičí rostliny bývají v zimě (v případě dobrého opylení) obalené červenými plody.
Cesmína byla oblíbená už v dobách starověkého Říma. V období našich Vánoc (zimního slunovratu) se tam slavily saturnálie. A cesmína se posílala přátelům. Pokud někdo větvičku nedostal, nejspíše upadl v nemilost, mohl počítat s problémy. Z listů cesmíny se i věštilo. A podobně jako my posíláme po vodní hladině skořápky z vlašských ořechů, dříve (a více na západ) se dávaly svíčičky i na velké listy cesmíny.
V minulosti v tuhých zimách v našich krajích namrzaly i ty nejodolnější druhy. Přesto se cesmína pěstovala. Chránila totiž obydlí před čarodějnicemi. A tak se z ní sázely živé ploty, vyráběly domovní prahy nebo se keř cesmíny vysadil přímo ke vchodu do domu.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
