Čeští poslanci přijali mezinárodně uznanou definici anticikanismu

Přijetí definice anticikanismu je symbolickým dárkem k Mezinárodnímu dni Romů. Pro vládní zmocněnkyni pro záležitosti romské menšiny Lucii Fukovou byl výsledek hlasování poslanců překvapením.

 „Přišla jsem na dnešní jednání s troškou nejistoty, protože je to samozřejmě politické téma bavit se o Romech, o tom, že v České republice existuje diskriminace. A tímto postojem i tím hlasováním dali jasně najevo romské komunitě, že se s Romy počítá, a že si uvědomují, že v České republice se Romové potýkají s diskriminací. Je to velká symbolika, kterou je potřeba dostat do co nejširšího spektra, do škol, do institucí, že v naší společnosti opravdu nejsou tolerovány protiromské postoje.“

 Jak definice anticikanismu vznikla, přibližuje zvláštní zmocněnec pro holokaust, mezináboženský dialog a svobodu vyznání Ministerstva zahraničních věcí Robert Řehák.

 „Ta definice protiromských postojů nebo anticikanismu vychází z pera Mezinárodní aliance pro připomínání holocaustu, což je více než 40 zemí světa, které se starají nejenom o připomínání holocaustu, ale i o boj s těmi fenomény, jako je antisemitismus nebo právě protiromské postoje, které by mohly vést k něčemu tak hrůznému, jako byl holocaust nebo romská genocida. Ta aliance vydala předtím definici antisemitismu, co to je antisemitismus, v roce 2019 ji také přijala poslanecká sněmovna, a my jsme viděli, že i když je to právně nezávazná definice, přesto se to nějakým způsobem do té společnosti dostane a dlouhodobě ji proměňuje. Už je najednou jasné, co to vlastně antisemitismus je a není, a v tomto případě já mám naději, že bude jasnější, co to znamená anticikanismus nebo protiromské postoje.“

 Poslankyně za ODS Eva Decroix uvádí dvě roviny, které může přijetí definice anticikanismu ovlivnit.

 „Za prvé je ta rovina, že třeba o tom teď spolu mluvíme a to já třeba říkám upřímně a otevřeně: Řekněme si, kdo z nás třeba svým dětem někdy neřekl, jsi špinavý jak cikán. Je to něco, co je součástí nějaké běžné mluvy, a často si ani neuvědomujeme, že to může někomu ubližovat a že to může někoho trápit. To znamená, ta rovina vůbec připoutání pozornosti k tomu, že to může někomu ubližovat. To, že se o tom bude hovořit, zase může snížit tu míru nenávisti, do určité míry může kultivovat společnost. A to si myslím, že je úkolem obecně v rámci té lidskoprávní problematiky a je to jeden z důležitých úkolů.

 Druhým efektem může podle Evy Decroix být, že se definice anticikanismu ujme i na úrovni právní.

 „V okamžiku, kdy soudy nebo jednotlivé instituce budou dostávat podněty z důvodu nějakého nenávistného chování nebo z důvodů nějaké diskriminace, tak se budou moci lépe o něco opřít, protože ono je to často velmi nehmatatelné, složité se v tom vyznat. Otázku nenávistných útoků řešíme vůči mnoha kategoriím společnosti, a tady je to vzhledem k barvě pleti, příslušnosti k etnicitě, takže možná to bude uchopitelnější. Možná se i Romové budou cítit méně jako občané druhé kategorie, což zase je nehmatatelné, ale je to hrozně důležité. Protože v okamžiku kdy se kdokoliv z nás ve společnosti cítí, že není úplně přijímán z jakýchkoliv důvodů, že je malý, velký, tlustý, nebo má rád holky místo kluků, nebo je uprchlík, těch důvodů může být hrozně moc, tak ono vás to omezuje i vnitřně. Najednou nemáte tu sílu jít si za svým. A jestli tohle může být ten malinkatý střípek, kdy Romové řeknou ‘Ne, jsem normální, jsem tady vítán,’ tak to hned bude fungovat jinak.“

Definici anticikanismu už přijaly země jako Německo, Rakousko a Polsko.