Chov obřích šneků není náročný. Dokážou ale naklást stovky vajíček najednou

28. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Šnek jako domácí mazlíček

Domácí mazlíček nemusí být jen chlupatý. Jsou chovatelé, kteří nedají dopustit na hada, leguána, a dokonce i pavouka. Co byste ale řekli na obřího třiceticentimetrového šneka? Jeho chov prý vůbec není náročný.

„Je jich více druhů. Všechny patří do rodu achatina, můžeme je znát pod českým názvem oblovka,“ říká chovatelka Simona Kubičková. Takový šnek pak může dorůst do velikosti kolem třiceti centimetrů. Jejich chov je nenáročný. V podstatě je třeba jen akvárium nebo terárium, které dobře větratelné. Velikost ubikace by neměla být menší než 50 x 40 centimetrů. Šnek má rád pokojovou teplotu. Pokud je mu zima nebo nemá dostatečnou vlhkost, zaleze do ulity, zavíčkuje se a čeká na lepší podmínky.

Šnek jako domácí mazlíček je nenáročný

V teráriu musí být samozřejmě podestýlka. Vhodné je drcené kokosové vlákno nebo lignocel. „Oni se rádi zahrabávají,“ říká chovatelka. Je proto potřeba počítat s větší vrstvou podestýlky. Důležitá je samozřejmě vlhkost 80–90%. Šnek by také měl mít možnost najít si teplejší nebo chladnější místo. To je možné vyřešit například vyhřívací žárovkou.

Jako krmivo je vhodné zralé až přezrálé ovoce. „Pokud někdo odjíždí na víkend, tak to může vyřešit granulemi pro kočky,“ radí Simona Kubičková. Velmi důležitá je sépiová kost nebo skořápky vajec, které šnek potřebuje na budování ulity.

Šnek je hermafrodit. Neznamená to, že se ale může rozmnožit jen sám. Jsou k tomu třeba dva. Rozmnožuje se ale snadno a snese najednou i stovky vajec. Je pak na chovateli, jestli chce chov rozšiřovat. „Vajíčka je možné nabídnout chovatelům malých ještěrek jako krmivo,“ dodává chovatelka.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová