Chuligán

My, kteří si aspoň trochu pamatujeme 50. léta minulého století v Československu, víme, že to byla nejen léta zpěvů o světlých zítřcích, nejen roky zavíraných kulaků a jiných velezrádců, ale také léta chuligánů. Tedy mladíků, kteří měli tu drzost a oblékali se jinak, než velela komunistická strana. Boty na tlustých podrážkách, mohutná kostkovaná saka, kohout na hlavě, cigáro v koutku pohrdavě svěšených úst. Dikobraz z nich měl ohromnou srandu. Určitě jich nebylo mnoho, ale v té uniformované šedi lidí, kteří vypadali skoro stejně, vynikali.

Nadávalo se jim slovem, které do češtiny přešlo přes polštinu z ruštiny. Ale v ruštině to slovo nevzniklo, jeho úplný původ je v Anglii, přesně řečeno v jihozápadní části Londýna, přičemž jde o slovo vlastně jméno irské... Bylo to takhle: Někdy v druhé polovině 19. století se do chudinské čtvrti v jihozápadním Londýně přistěhovala irská rodina Houlihanů, kterým se poangličtěle začalo říkat Hooliganové. Ti Irové jako všichni správní Irové nenáviděli Angličany, což dávali najevo například tím, že je přepadávali v temných ulicích, bili a okrádali. Byli to rváči a výtržníci tak populární, že se dostali až do pouťových písniček. Což by ovšem nestačilo k tomu, abych jejich jméno žilo například v češtině ještě po více než sto letech, takových výtržníků bylo... Jenže jakousi náhodou právě jméno rodiny Hooliganů použil na počátku 20. století jeden anglický poslanec, když chtěl v parlamentu vynadat tehdy mladému Winstonu Churchillovi. Tento později možná nejvýznamnější muž planety byl označen za hooligana, protože nesouhlasil se zvětšením armády po búrské válce. Ale ani to by asi nestačilo zajistit dlouhý život nadávce, o níž tu dnes mluvím, kdyby v Anglii neexistovalo zajímavé pravidlo: Co se řekne na půdě parlamentu, musí se dostat do oficiálních slovníků. Takže v Oxfordském slovníku od počátku 20. století stojí: hooligan, "pouliční výtržník". Do ruštiny se pak slovo hooligan dostalo za cara Mikuláše II., změnilo se na chuligan a označovali se jím političtí nespokojenci, dnes bychom možná řekli disidenti, kteří nepatřili k žádné politické straně. Po revoluci se význam slova chuligán zase změnil, chuligáni v sovětském Rusku byli příživnící, lidé vyhýbající se práci. Do češtiny pak slovo chuligán přešlo v 50. letech přes polštinu. Polská policie a tisk totiž tenkrát označili málem zapomenutým slovem chuligán skupinu výtržníků, kteří přepadávali noční chodce.