Co dokáže karas stříbřitý a s kterou rybou se nově můžete potkat v našich řekách

7. červenec 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Karas stříbřitý

České rybníkářství je postavené především na kaprovi, jako na hlavní hospodářské rybě. Je ale potřeba, aby se využila celá produkce rybníka. Za tím účelem rybníkáři vysazují další druhy ryb, tzv. doplňkové druhy. V našich podmínkách to bývají především býložravé druhy kaprovitých ryb, jako je amur bílý, který dokáže konzumovat tvrdé vodní porosty. Potom tolstolobik bílý nebo pestrý, případně jejich kombinace, takový hybrid. Ti se využívají na vyfiltrování planktonu z vody.

Jaké množství doplňkových ryb se vysadí, to záleží na úživnosti dané lokality. Vychází se ze zkušeností našich předků, rybníkářů, kolik které ryby dávali oni. Je to historicky dané a většina rybníkářů v tom má jasno.

Do rybníka se dá vysazovat dravá ryba, konkrétně okoun, candát, štika nebo sumec, kteří se vysazují, pokud je v rybníce zastoupená i takzvaná bílá ryba (drobnější kaprovité ryby). Tito dravci je dokážou účinně redukovat a vytvářet z nich to nejhodnotnější maso. Dravá ryba se prodá vždycky, je to nejcennější ryba, kterou lze v rybníce chovat. Maso dravců je nejvyhledávanější, nejkvalitnější. Candát a okoun jsou citliví na kvalitu vody, při výlovu jsou venku z vody jako první.

Kapr obecný

Doplňkovou rybou v rybníce může být třeba lín. Ten dokáže využít zarostlé okrajové části rybníků, ze kterých obírá bentos (živočišné a rostlinné organismy, obývající břeh a dno vod), živí se šnečky. I cejn může být doplňkovou rybou, ale méně vhodnou, ten už trochu konkuruje kaprovi.

Bílá ryba, to je neodborné označení pro skupinu drobných kaprovitých ryb, mezi ně patří slunka, ouklej, plotice, cejnek malý. Jsou to hospodářsky méně významné druhy, které se vyskytovaly především v dřívějších dobách. Na každém rybníce a ve velkém množství. Stavy například slunky šly ovšem v poslední době hodně dolů, především v souvislosti s výskytem střevličky východní. Slunku se rybáři snaží zachránit, když ji objeví, mají z toho velikou radost.

„V rybníce se mohou objevit i nepůvodní a invazní druhy ryb,“ říká Pavel Vrána z Českého rybářského svazu. „Z těch můžeme zmínit především střevličku východní (pseudorasboru). Je to druh, který se rozmnožuje vícekrát během jednoho roku a dokáže svojí agresivitou vytlačovat a obtěžovat kapry nebo jinou hospodářsky významnou rybu. Jsou schopné, pokud se přemnoží, masově ubírat kaprovi potravu, připraví ho o téměř veškerý zooplankton. Kapr pak strádá a střevličky se vrhají i na potravu, kterou rybáři kapra krmí. Je to nebezpečný invazní druh. Všimla si toho EU a dnes už se musí povinně tento druh z rybníka odstraňovat, nesmí se s ním obchodovat v živém stavu.

Dalším nepříjemným obyvatelem rybníka a invazní rybou je karas stříbřitý. Ten má schopnost takzvané gynogeneze, to znamená, že se může rozmnožovat s řadou jiných druhů kaprovitých ryb, ale vždycky z toho na konci vznikne jenom karas stříbřitý. Vyblokuje genetický materiál partnera, se kterým se reprodukuje.“

Hlaváč černoústý

To byly stojaté vody. Do našich tekoucích vod se v poslední době dostala ryba, která tam vůbec nepatří. Je to hlaváč černoústý, který se nově rozšířil také v povodí Labe. Postupuje proti proudu a je to ryba, která může rybářům vzdáleně připomínat vranku. Hlaváč je typický tím, že má na první hřbetní ploutvi výraznou černou skvrnu, podle které ho dobře poznáte. „Je to ryba věčně hladová, vyhovují jí kamenné záhozy,“ popisuje hlaváče Pavel Vrána, „třeba v místech s velkým lomovým kamenem. Rozmnožuje se poměrně rychle a tak se dá předpokládat, že bude postupovat proti proudu a bude kolonizovat Labe i Vltavu. Hlaváčovi vyhovuje lodní doprava, která vyžaduje regulované toky a z toho on profituje. Není u nás původní, poprvé se objevil v Dunajském systému a pokračoval proti proudu Moravy a Dyje. Nyní nově připlouvá i z druhé strany a postupuje proti proudu Labe. Těžko se mu můžeme bránit, je to rybička poměrně malá, ale má velkou tlamku. Je agresivní, dravá, a jako všechny invazní druhy má velkou schopnost přežití a reprodukce. Možnost jeho odlovu je velice omezená. Třeba se na něj zaměří některá z našich původních druhů rybožravých predátorů.“

 

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová