Co hraju na varhany, už se mi klavír ani nelíbí, říká Iveta Patáková z Popoviček
„Miluju žalmy, protože jsou to vlastně modlitby lidu, které byly sepsány podle starozákonních žalmů z Bible. Takže když hraju žalm, tak se zároveň i modlím. Je to krásná duchovní hudba,“ popisuje svoji lásku k hudbě a hře na varhany učitelka Iveta Patáková.
Na Základní umělecké škole vystudovala klavír, ve kterém pokračovala na střední pedagogické škole. Žije v Popovičkách na Praze-východ a v sousední obci Modletice učí v mateřské škole.
V Popovičkách před lety hledali varhaníka, aby se v místním kostele svatého Bartoloměje mohly pravidelně konat bohoslužby. „Pan farář oslovil mě. Já jsem to pojala jako výzvu a dnes jsem za to moc vděčná,“ vysvětluje paní Iveta okamžik, jak se dostala ke hře na varhany, a dodává: „Při první bohoslužbě tu vedle seděla jedna z místních babiček a říkala mi, kdy co se má hrát, protože jsem vůbec nevěděla, jak ta liturgie probíhá. Dnes už hraju na varhany přes 5 let. Tento nástroj jsem si tak oblíbila, že už se mi ani klavír moc nelíbí,“ pokračuje dnes už zdatná varhanice Iveta Patáková.
Aby mohla paní Patáková na varhany cvičit i doma, koupili v zahraničí elektronické varhany. Jsou ale větší, než klasický klavír, a tak museli zrušit velké akvárium s rybičkami.
Varhany v kostele svatého Bartoloměje v Popovičkách jsou z roku 1880 a postavil je varhanář Karel Šifner. Podobné varhany jsou v mnoha kostelech v okolí Prahy, např. v Libčicích nad Vltavou.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.