Co na srdci
Ve vánočním seriálu o rčeních a slovních spojeních pocházejících ze základní knihy křesťanství, z Bible, budu pokračovat úslovím Co na srdci, to na jazyku. Dnes si asi jen málokdo uvědomuje, že když tuto větu řekne, vlastně cituje Bibli. Ale i tato věta, podobně jako některé z těch, které jsme tu už probírali, znamenala něco trochu jiného, než jak ji chápeme dnes.
Větou Co na srdci, to na jazyku my obvykle charakterizujeme lidi, většinou spíš dámy, které neumějí takzvaně udržet jazyk za zuby. Co si pomyslí, co je napadne, to hned řeknou, jakoukoli svou emoci hned hlasitě pojmenují. Jenže když tu větu, která podle Matoušova evangelia přesně zněla: "Čím srdce přetéká, to ústa mluví," Ježíš vyslovil, nežertoval tím o žvanivých ženách, měl na mysli něco mnohem závažnějšího. Kritiku takzvaných farizejů, Ježíšových nepřátel. Ježíš farizejům vyčítal, že u nich neplatí ono normální a běžné, "čím srdce přetéká, to ústa mluví," farizejové jsou plemeno zmijí a mluví dobře, přestože jsou zlí. Původně šlo tedy o něco úplně jiného, než co vyjadřuje naše "co na srdci to na jazyku".
Ostatně i slovo srdce v tomto biblickém výroku neznamenalo symbol emocí a citu, jak dnes srdce vnímáme my. Staří Židé srdce pokládali za centrum vůle a myšlení, jakési řídicí centrum člověka. Srdce pro ně bylo to, za co my dnes pokládáme mozek. A sídlo citů, emocí, lásky, nenávisti, radosti, bolesti, smutku umísťovali o něco níže, ano, je to tak, do střev. Ještě hodně stručně o farizejích, už jsem tu o nich jednou mluvil. Byli to členové starožidovské strany, která se vyvinula ze skupiny sofrim, znalců a učitelů Zákona, tedy Tóry. Jejich pojmenování, které dnes používáme jako synonym pro slova pokrytec a licoměrník, vzniklo z aramejského prišajja, stranící se. Farizejové s ostatními lidmi příliš nekomunikovali.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
