Čokl

Než se ale budu věnovat povídání o tom, jak se řešil problém původu slova čokl, povím nejprve stručně, co pod výrazem čokl přesně rozumíme. Slovník spisovného jazyka českého říká, že toto slovo se zpravidla hanlivě používá jako označení pro malého psa, eventuálně psa vůbec, že se vyskytuje ve slovních spojeních jsem utahaný jako čokl a honí mě jako čokla a že v divadelním slangu je čokl neboli pes pojmenování malé špatné role.

Michal Novotný

A teď k původu. Několik měsíců poté, co vyšla Hermannova povídka Takový byl Čokl, uveřejnil náš přední, tenkrát asi nejpřednější lingvista profesor Josef Zubatý v časopise Naše řeč odpověď na otázku slavného spisovatele. Podotkl při tom, že se problémem čokla zabýval již dříve. Zubatého výklad je obsáhlý, musím ho zkrátit. Především prý jde o zdrobnělinu; němčina, především ta vídeňská, s oblibou zdrobňuje pomocí přípony -l. Zubatý uvádí mnoho příkladů takových zdrobnělin, jedním z nich je slovo cukrle, kterému dosud rozumíme jako pojmenování menšího kousku cukroví. Také štokrle neboli šamrle, což jsou stoličky, patří mezi tyto původem vídeňské zdrobněliny. Tak tedy zdrobnělina. Ale jakého slova... Profesor Zubatý si myslel, že jde o německé Scheck, tedy strakaté zvíře. Tímto slovem Němci pojmenovávají nejen strakaté psy, ale i strakoše a straky. Mají také přídavné jméno schecking, tedy strakatý. Takže slovo čokl je podle profesora Zubatého německé a znamená vlastně menší strakatý pes. Zde zatím povídání o čoklovi a jeho původu ukončím, pokračovat budu zítra. Existuje totiž ještě další teorie o původu tohoto slova. A ani ta se - stejně jako Zubatého teorie - dnes nepokládá za správnou.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz