Daniel Kroupa: Očkování a obránci svobody
Na podzimní vlnu epidemie covidu vláda, jako vždy se zpožděním, reaguje zpřísňováním opatření. Lidé při návštěvě restaurací a podobných zařízení musí prokazovat personálu svou bezinfekčnost dokladem o očkování, potvrzením o prodělané nemoci, nebo testem, který si nyní musí platit sami. Ti dosud neočkovaní se dostávají do nevýhodné situace a předpokládá se, že mnozí z nich si nebudou chtít komplikovat život a raději si nechají vakcínu aplikovat.
Mezi odpůrci vakcinace tento postup vyvolal rozhořčení. Mluví o diskriminaci, o omezování svobody jako za totality a někteří zpochybňují právo vlády nutit občany podstoupit tento lékařský zákrok, který považují za zásah do osobní integrity.
Čtěte také
Ponechme stranou, že v tomto případě zatím ještě k něčemu takovému nedochází, a položme si obecnou otázku, zda je, či není povinné očkování v rozporu s principy demokratického právního státu.
Státy autoritářské či totalitní se zajisté s takovými problémy potýkat nemusí: ukládají občanům povinnosti, kdykoli se jim to zlíbí. V demokracii však musí vláda své rozhodnutí řádně zdůvodnit a musí dbát na to, aby bylo opřeno o zákony a Ústavu. Jinak je zruší nezávislý soud, čehož jsme ostatně byli svědky v nedávné době. Zkrátka, v liberální demokracii vláda smí dělat jenom to, co jí dovoluje zákon, zatímco občané mohou dělat všechno, co jim zákon nezakazuje.
Pouhá ohleduplnost
V naší Listině základních práv a svobod, Článek 2 (3), je to vyjádřeno slovy: „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“. A dále, Článek 4 (1), je řečeno, že „povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod“.
Čtěte také
Naše svoboda je tedy vymezena a omezena zákonem. A proč vlastně? Inu proto, že žijeme ve společnosti a v ní svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Předpokládá se, že jsme občané, „kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku“, jak se praví v preambuli naší Ústavy.
Z toho plyne, že nikdo z nás nesmí svým chováním narušovat práva jiných lidí, zejména práva, která jsou nejdůležitější, protože ta ostatní je předpokládají: právo na život a právo na zdraví.
Chránit tato práva je prvotní úlohou státu. Jestliže jsou tedy ohrožena například epidemií smrtícího viru a jedinou známou cestou, jak zabránit jeho šíření, je očkování, může je vláda uložit jako povinné. Diskutovat lze pouze o tom, při jaké míře nebezpečí tak má konat a kdy tak může učinit preventivně.
Pokud se nedaří epidemii zastavit jinými prostředky, viry se stávají virulentnějšími a nedej bože smrtelnějšími, měla by jednat co nejrychleji.
Zdá se, že v takové vypjaté situaci zatím nejsme a postačí, když vláda občany k očkování motivuje pouze opatřeními, o nichž jsme mluvili na začátku. Nemusela by to dělat, pokud by se dostatečná většina chovala odpovědně z pouhé ohleduplnosti.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
