David Čáp o potížích dětí s poruchou chování

10. květen 2012

S psychologem PhDr. Davidem Čápem jsme hovořili o poruchách chování, se kterými se děti potýkají.

Mluvili jsme o příčinách vzniku poruch chování. Probírali jsme problémy, které kvůli nim děti mají. Hovořili jsme o typech těchto poruch. Povídali jsme si o způsobech jejich řešení.

Poruchy chování u dětí a dospívajících se projevují opakovaným a přetrvávajícím agresivním‚ asociálním nebo vzdorovitým chováním. Jde o závažnější problém, než představuje běžné dětské zlobení nebo rebelanství dospívajících.Trvá obvykle šest měsíců a déle.

Podle odborníků se porucha chování může projevovat například krutostí k lidem nebo ke zvířatům‚ závažnou destrukcí majetku‚ zakládáním požárů‚ krádežemi‚ opakovaným lhaním‚ záškoláctvím a útěky z domova nebo silnými výbuchy vzteku.

Poruchy chování se vyskytují už u dětí předškolního věku. Dříve se poruchy chování týkaly spíše chlapců než děvčat. Rozdíly se ale v dnešní době stále zmenšují. Poruchy chování se objevují nejvíce u dětí, které vyrůstají v nepříznivých rodinných podmínkách nebo jejich rodiny nefungují. Mohou provázet dítě po celý jeho život, nebo také mohou být jenom reakcí na určité situace nebo prostředí. Častěji se projevují u dětí žijících ve městech.

Dnes velmi rozšířeným problémem, který se obvykle diagnostikuje ve školním věku, je tzv. hyperkinetická porucha (ADHD, dříve označovaná jako lehká mozková dysfunkce – LMD; někdy se také užívá termínu „Pozornostní deficit“).

Vyznačuje se nadměrnou aktivitou, špatně ovladatelným chováním a výraznou nepozorností. Dítě má potíže delší dobu vykonávat jeden úkol, těžko se cíleně soustředí, obtížně se ovládá např. při hodinách ve škole, mívá výbuchy emocí zejména pokud je unavené, neumí odpočívat. Pro svou impulzivnost mívají tyto děti bez vlastního zavinění často potíže s přestupky ve škole, častěji bývají méně oblíbení v kolektivu, mívají sklony k úrazům.

Další kategorií jsou poruchy chování, které odborníci popisují jako trvalé dissociální, agresivní a vzdorovité chování. Takové dítě opakovaně překračuje společenské normy. Poměrně častá bývá depresivní porucha. Bývá to reakce na ztrátu blízké osoby, u méně přizpůsobivých dětí pak o reakci na nechtěnou změnu a s ní spojenou ztrátu přátel.

U všech poruch chování se léčba skládá z psychoterapie dítěte i rodiny psychologem. Dále spočívá z podávání léků a potravinových doplňků. Léky podává lékař, potravinové doplňky si rodiče mohou koupit sami v lékárně nebo je dodávat ve stravě.

Spustit audio