David Šír - herec a bavič

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den a pěknou chvíli u rádia vám z Tandemu přeje i dnes Jan Rosák. A zamířím rovnou do prostředka našeho Tandemu, tedy do chvíle, kdy si naši hosté exkluzivně vybírají mezi klasiky českého humoru. A koho si myslíte, že si vybírají vůbec nejčastěji. Odpověď znají určitě velmi dobře naši pravidelní posluchači. Je to samozřejmě Felix Holzman. No a já mám dneska příležitost uvítat v Tandemu herce, který jako jediný získal od Holzmanovy rodiny práva k uvádění jeho textů na jevišti. Tím hercem je David Šír. Vítám vás. Dobrý den.

David ŠÍR, herec
--------------------
Dobrý den. Děkuju za pozvání.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herectví Davida Šíra se neomezuje jen na imitování Felixe Holzmana a navíc jeho osudy jsou hodně zajímavé i mimo jeviště, takže se těšte na dnešní zajímavé vyprávění.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než se dostaneme k vašemu imitování Felixe Holzmana, tak zapomeňme na něj na chvilku a hlavní postavou tady bude David Šír, respektive malý Davídek. Kdy se narodil malý Davídek?

David ŠÍR, herec
--------------------
Malý Davídek se narodil v Brně, je to Brňák jak poleno, jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdy jste přestal mluvit hantecem?

David ŠÍR, herec
--------------------
Hantecem jsem nemluvil, čoveče, nikdy, ale mám ho tak jako trošku skromně naposlouchanej, ale netroufám si na něj, protože vopravdu brněnský hantec, to ne, to bych se ztrapnil. Já jsem se narodil v Brně, ale nikdy jsem nechodil do české školy. Já jsem v kolika v sedmi, v šesti jsme prostě odjeli do Německa a od roku 91 vlastně jsem byl v jižní Africe a tam jsem prostě vystudoval všechny školy a vychodil jsem tam tu základku a potom tu konzervatoř hudební a pak i herectví jsem tam dělal na vysoké. Takže prostě Davídek malinkej v Brně, ale vlastně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže žádnej Davídek, ale David.

David ŠÍR, herec
--------------------
David, that´s right, David, sir. Ještě si zkuste samozřejmě s příjmením, jako je Šír, si zkuste ve světě nebo v Africe žádat o pas, že jo, protože tam přijdete a řeknete, dobře: What´s your name and your surname? Takže jim nahlásíte, že se jmenujete David Sir, protože když dáte hacky, carky pryč ze slova Šír, tak z toho máte Sir, což je jako sire, vy. Tak já jim tam jako se snažím vysvětlit, že David Sir, že je příjmení. Tak oni to napíšou do toho počítače, jenomže automaticky se jim přehodí na ten začátek před to jméno.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sir David.

David ŠÍR, herec
--------------------
Sir David. And what´s your surname exactly? Takže jako jedno jméno, jedno příjmení jim to nestačí. Takže příště o pas a o řidičáky a tak si žádat v Africe s tímhle tím příjmením, to je těžší než.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zajímavý, to asi pravděpodobně nikoho u nás nenapadne, protože my si prostě ten háček neamputujeme. 

David ŠÍR, herec
--------------------
Přesně tak, že jo. Kolik je Šírů, že jo? Davidů Šírů v České republice jsou dva.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je ale opravdu zajímavé, že vám prostě to jméno nechtěli akceptovat. Ale nakonec samozřejmě museli. Vystudoval jste tedy všechny školy v jižní Africe? To znamená, jste začal chodit do školy anglické hned?

David ŠÍR, herec
--------------------
Do školy anglické jsem začal chodit a postupně prostě se k tomu přidávaly nějak ty řeči, protože v jižní Africe nebo v Jihoafrické republice je jedenáct oficiálních řečí. Tam jsou dvě bílý, což je angličtina a afrikánština a potom je tam devět černošských řečí, jako zulu, incosa, sepadea, sesuana, sutu a takovýhle prostě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste to před chvilkou říkal?

David ŠÍR, herec
--------------------
Vyjmenoval jsem těch pět řečí. To jsou černošský. V těch jsem nestudoval, ale ty jsme se taky teda museli učit povinně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale vládnete jimi.

David ŠÍR, herec
--------------------
Nevládnu jimi. Jako řeknu něco /netlumočeno/.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste to teď právě na mě tady?

David ŠÍR, herec
--------------------
Prostě pár nějakých frází, který jakžtakž dávají smysl, ale prostě nedomluvím se. Anglicky a afrikánsky samozřejmě ano, protože anglicky umím líp než česky. A afrikánština je vlastně, bílej člověk se v jižní Africe bez afrikánštiny neobejde.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je v základě holandština, jestli se nepletu.

David ŠÍR, herec
--------------------
To je něco mezi němčinou, holandštinou a možná ještě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Angličtina. 

David ŠÍR, herec
--------------------
Ne, s angličtinou to fakt nemá vůbec nic společnýho. Němčina, holandština a možná ještě nějaký kousky něčeho tam jsou v tom a teď to zamícháte a máte z toho afrikánštinu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se nepletu, tak to vzniklo právě z přílivu těch holandských přistěhovalců.

David ŠÍR, herec
--------------------
Ano, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vy umíte i chrochtat, ano.

David ŠÍR, herec
--------------------
Přesně tak. Jak to víte, že se tomu říká chrochtat? My Češi v jižní Africe jsme to vopravdu, a to si nedělám srandu, jsme to nazvali chrochtárna, protože oni chrochtají tím, že každý minulý čas, když dáte do jakéhokoliv slova, do jakékoliv fráze, jakoukoliv větu dáte do minulýho času, tak musíte prakticky před každý slovo přidat ch /nesrozumitelné/ - včera jsem nic nejedl, /nesrozumitelné/.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je výborná řeč pro ranní odkašlání. Když ráno potřebujete pročistit mluvidla, tak si zamluvte trochu afrikánsky a je to hotový.

David ŠÍR, herec
--------------------
Ale je to zajímavý, že prostě afrikánsky vy asi neumíte, troufám si tvrdit. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, ne, ne.

David ŠÍR, herec
--------------------
Ale víte, že se prostě chrochtá.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, my tady u nás na Tandemu musíme vědět skoro všechno.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovou příležitost mít v Tandemu člověka, který v podstatě strávil drtivou část svého zatímního života v jižní Africe, prošel tamními školami, umí samozřejmě tím pádem anglicky, ale umí i řeč, která je v jižní Africe velice důležitá a nezeptat se ho na jižní Afriku jako takovou, to by byl veliký hřích. Tak to samozřejmě udělám. David Šír je dnes hostem v Tandemu, samozřejmě mluví česky. Říká, že anglicky mluví líp než česky, no tak to tedy klobouk dolů, protože česky mluvíte perfektně. Já si myslím, že pravděpodobně ani drtivá většina našich posluchačů nepoznala, kdybyste nám to neprozradil, že to není vaše, jak bych řekl, první řeč.

David ŠÍR, herec
--------------------
Je to moje mateřština, protože tak mluvím jako s maminkou doma, ale je pravda, že češtinu mám vopravdu jenom vodposlouchanou, protože mně vopravdu když bylo těch šest, tak jsme vodjeli do Německa. To bylo zajímavý, protože já třeba.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Německy umíte taky?

David ŠÍR, herec
--------------------
Uměl jsem kdysi. Já jsem to měl naposlouchaný a chodil jsem do německé školy asi rok, ale je zajímavý, že mám třeba vysokou školu, ale nemám první třídu. První třídu jsem vychodil ve třech zemích, myslím, asi pětkrát a já jsem jí nedodělal právě proto, že jsme se furt stěhovali.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To musíte ale mít zapsáno v materiálech: nemám dodělanou první třídu.

David ŠÍR, herec
--------------------
Já to říkám všude jako takhle v rozhovorech spíš jako anekdotu, ale nikdy se, když třeba hledám práci, tak se k tomu moc neznám. Já jsem začal první třídu v Československu asi tři měsíce, pak jsme vodjeli do Německa, tam jsem začal znovu první třídu vod druhé poloviny, kterou jsem teda dodělal, ale nemohl jsem postoupit, protože jsem měl jenom ten půlrok. Takže další rok jsem musel začít znovu první třídu vod první půlky v němčině. Mezitím jsme se vrátili zpátky do Československa nebo České, já nevím, jak to tehdy bylo, nějak ta revoluce mezitím tam byla. Tak jsem začal zase chodit tady v Česku a zase první třída, tentokrát od druhé půlky. A než jsem se nadál, tak jsme najednou byli v jižní Africe a tam mě do první třídy už nechtěli, protože jsem byl vo půl hlavy vyšší než všichni prvňáčci, tak mě dali rovnou do druhé.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Heleďte ten pořádek si v tom musíte udělat sám. Ale já bych teď byl docela vděčný, kdybyste nám řekl něco o té jižní Africe. Já jsem si přečetl, že jste někde řekl, že jižní Afrika, a to je zcela zásadní prohlášení, cituju vás: "Jižní Afrika není kulturní země. Jižní Afrika je sportovní země, většina národa žije sportem a o divadle a kultuře nemají přehled." Trváte si na tom?

David ŠÍR, herec
--------------------
No, tak vidíte, nemusíte se mě na nic dál ptát, protože já bych vám řekl to samý.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Trváte si na tom?

David ŠÍR, herec
--------------------
Určitě. Přečtěte mi ještě ten konec, že žije sportem a co?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a že o divadle a kultuře nemají přehled.

David ŠÍR, herec
--------------------
Vyloženě přehled, to bych neřekl, ale je to tak, že prostě třeba v České republice, já nevím, kolik je v Praze divadel prostě desítek, kdežto v jižní Africe nebo střed vesmíru pro Jihoafrickou republiku je oblast Chaltin, což je Pretorie a Johannesburg dohromady a takový jako ještě kolečko kolem nich, takovej jakoby větší okruh, hlavní město Praha. A tam je pár divadel, tam je hrstka divadel. Tam prostě se dá herectví a divadelní tvorba krásně vystudovat, ale nedá se to tam praktikovat, protože tam třeba nejsou repertoárový divadla a jestli, tak jedno, dvě. Tam nejsou divadla, že byste měl divadlo, který hraje každej den, na repertoáru má prostě patnáct, dvacet her a každej den hraje jinou, a měli třeba nějakej stálej soubor, brali se lidi do angažmá. To tak není. Já třeba svoje první profesní zkušenosti s divadlem jsem měl, když jsem byl ještě na škole. V posledním ročníku na vysoké jsem byl obsazenej do muzikálu. Já jsem studoval teda v Pretorii na University of Pretoria, ale byl jsem obsazenej do muzikálu Beauty and the Beast, kterej se zkoušel v Johannesburgu v Seviktioře a denně jsem dojížděl. Jenomže to bylo tak, že prostě vás obsadí na konkrétní věc, hraje se to tři měsíce dvakrát denně každej den, vosm dní v týdnu se to hraje nonstop. A když to skončí, vodehraje se těch, já nevím, šedesát, sto repríz a pak to skončí a nemáte práci. Takže velice pracujete v divadle, ale prostě jak to skončí, tak jste zase sám na volný noze a nikdo se o vás nezajímá. V jižní Africe se třeba točí pět seriálů, nějaká ta reklama, jeden film ročně, maximálně dva a to je všechno.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už to, co nám tady stačil za ten kousek Tandemu říct David Šír, můj dnešní host, je neskutečně zajímavé. Už to by bylo skoro na takový půlfilm možná. Ale tu druhou půlku zaplníme mimo jiné určitě tím, co ho čekalo, když se vrátil tam k nám do Česka, protože když vy jste vystudoval, Davide, v jižní Africe herectví, tak jste ho určitě studoval s úmyslem, že jestliže se vrátíte do Česka, tak ho tady budete taky hrát. Já jsem si někde přečetl, že jste chtěl hrát odjakživa v Činoherním klubu. To jste o něm měl nějakou vědomost?

David ŠÍR, herec
--------------------
Odjakživa to tak není úplně přesně, ale vod té doby, co jsem se vrátil do České republiky, jsem si prostě zamiloval Činoherní klub, protože můj první podnájem byl Ve Smečkách, což je ulice, kde je Činoherní klub, a díky Ivance Chýlkové jsem se do Činoherního klubu nějak, ne vyloženě dostal, ale prostě nějak jsme se skamarádili, protože já jsem pro ní napsal scénář k celovečernímu filmu, jako titulní roli pro Ivanu Chýlkovou, kterou jsem si zamiloval už v dětství, protože v jižní Africe.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už se to natočilo?

David ŠÍR, herec
--------------------
Nenatočilo se to, ale dělám pro to, dělám něco pro to, aby se to natočilo. A protože Ivanu Chýlkovou jsem samozřejmě měl nahranou v jižní Africe. Když jsem byl malej kluk, tak jsem tam měl kazety s pohádkama, s filmama, opatroval jsem to jako oko v hlavě a i pár filmů s nějakejma prostě ikonama pro mě, tak jsem si je nějak jako oblíbil. Díky tomu scénáři jsem se nějak s paní Chýlkovou seznámil a ta mě pozvala tehdy na všechny představení, co měla, v Činoheráku jich měla asi, já nevím, kolik. Viděl jsem tam prostě spoustu věcí, co tam režíroval režisér Ladislav Smoček a totálně jsem tomu propadl. Viděl jsem, ten první rok, co jsem byl v České republice, tak jsem šmejdil prostě po divadlech různě, přes Ungelt po Národní a ten Činoherák, já nevím co a vopravdu za ten rok jsem viděl asi sto představení. A musím říct, že Činoherní klub mě vopravdu oslovil, takže jsem si řekl, toto je vono, sem chci, tady to stačí, dál nechci, tohle jsem si vysnil a tohle chci dělat a sem bych chtěl patřit.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Činoheráku hrajete teď.

David ŠÍR, herec
--------------------
Hostuju tam, zatím teda v jedné věci u pana Smočka, protože pan Smoček teda naznal, že když vo to mám takovej zájem vo to divadlo a vo něj jako režiséra, tak to prostě se mnou zkusí, řekl jo, já to s váma zkusím a vobsadil mě a jsem za to strašně rád a je mi tam krásně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hrajete nebo alternujete roli žáka v Ptákovině. Ale vy jste takový hodně akční člověk, já si myslím, že vy nesedíte v koutě jako ta pověstná Andulka a čeká, až najdou tě. Vy jdete vstříc svému štěstí, což je samozřejmě dobře. Takže vy jste si zaskočil tady do Semaforu na konkurz na Kytici a ono se to povedlo.

David ŠÍR, herec
--------------------
Taky se to povedlo, povedlo se to podobně jako ten Činoherní klub, protože já jsem zastánce názoru, že když člověk, možná se to ani tak nehodí do téhle země, ale myslím, že do téhle doby se to hodí určitě, když člověk něco chce, tak si o to prostě musí umět říct. A tak jak mi spoustu lidí tady kladlo na srdce třeba z branže nebo kolegů a tak, hele, nemůžeš prostě sem přijít, bůhví, kde si byl celej život a teď sem prostě přijdeš a budeš si to tady dělat po svým. To takhle nejde, tady to funguje určitýma pravidlama, vystudovat, všechno se naučit, zařadit se na konec do té nekonečné lajny těch sedmi miliard těch mladejch.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to je totiž náš český způsob.

David ŠÍR, herec
--------------------
Ano. A tam dozadu se zařadit, tam si kdyžtak sednout nebo se tam utábořit a počkat, až třeba si tě někdy někdo možná všimne a sám tě osloví, aby sám si tě nějak obsadil, protože on sám chce. A tohle mi bylo řečeno. Já jsem říkal, to si děláte srandu? Takhle to funguje a takhle se chcete někam dostat? Vždyť to je blbost přece. Jestli chcete těma dveřma projít, nemůžete čekat, až se samy otevřou a oni vás zavolají, pojďte sem do těch dveří. Musíte na ně zaťukat a prostě, pokud vás vyloženě nevyhodí, tak jima projít sám. Lidi mi třeba říkají, že jsem nebo, já nevím, lidi si u mě třeba pletou nějaký sebevědomí s nějakou třeba možná nafoukaností nebo namyšleností a lidi mi říkají: hele, ty si vo sobě strašně moc myslíš. To není pravda. Já si jenom myslím, že když já si o sobě nebudu myslet něco dobrýho, tak kdo si to o mně bude myslet. Lidi si v dnešní době myslí sami na sebe a už v lidech není takovej ten přebytek těch emocí a té energie, aby mohli třeba ještě někoho jinýho, vo někoho jinýho se starat. Když se nebudete starat sám vo sebe, tak se nikam nedostanete. Jestli se chcete někam dostat, musíte se tam dostat sám.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já pevně věřím, že nezapadla ta moje úvodní informace hned s přivítáním mého hosta Davida Šíra, že jsem řekl, že jako jediný zatím získal od Holzmanovy rodiny práva k uvádění textů Felixe Holzmana na jevišti. Je to tak.

David ŠÍR, herec
--------------------
Je to tak, správně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď mě ale opravdu v tom vypadla informace o tom, kde jste se vlastně jaksi k Felixovi Holzmanovi dostal a proč jste se najednou rozhodl, že ho budete na jevišti představovat.

David ŠÍR, herec
--------------------
Když jsem sem přijel, tak jsem začal hostovat v tom Činoheráku, potom nějak i v tom Semaforu, nějakej muzikál mezitím byl, ale prostě mě přestalo bavit, ještě navážu na to, co jsme si říkali před tím, furt čekat někde, až si mě někdo všimne a někdo mě do něčeho obsadí. Tak já jsem si řekl, kašlu na to, já to zkusím sám, obsadím sám sebe, udělám si svoje vlastní představení, budu režírovat sám sebe a budu hrát sám to, co chci hrát, to, co věřím, že mi jde nebo to, co třeba lidi říkají, že mi jde nebo v čem mě podporujou, hele, tohle dělej, na tohle máš, tohle je dobrý, to ti jde a udělám si to prostě podle sebe. Já jsem jako malej kluk v Africe, když jsem si prostě kreslil nebo jsem si hrál, tak jsem u toho poslouchal jednu kazetu, kterou jsem tam měl, jak říkám, všechno, do jsem tam měl, ta hromádka toho českýho, tak jsem tam opatroval jak oko v hlavě a pouštěl jsem si tam pořád šplechty Felixe Holzmana. A tam bylo nějakých těch deset scének a furt jsem si to pouštěl dokola. Dělal jsem si u toho věci a jelo mi to jako kulisa. A prostě nějak jsem si to najel za ty léta, že jsem se to jako neučil, neštudoval, ježíš, abych to uměl, ale když prostě slyšíte písničku tisíckrát, tak jí vodzpíváte, i kdyby vás probudili vás probudili ve dvě ráno. A když jsem se vrátil do Česka, tak jsem si řekl, hele, jak to by to asi vypadalo, kdybych třeba toho Holzmana zkusil nahrát jednu scénku, jak bych u toho vypadal. Koupil jsem si brejličky a tralaláček a v sekáči jsem si nějak sehnal po kouskách ten kostým a zkusil jsem sám sebe nahrát a dal jsem to na YouTube jednu scénku jenom tak prostě, jak by to asi vypadalo. A ohlas na to byl takovej, že prostě mi volali jak třeba kolegové nebo lidi z branže, tak prostě úplně cizí lidi, kteří mi najednou volali: Pane Šíre, prosím vás, nechcete tohle dělat jako vopravdu ve velkým? Nechcete si dát dohromady celý představení, přidat nějakých těch pár scének, jezdit s tím jako zájezdovku a udělat si z toho prostě celovečerní show? A já říkám, počkejte, jako myslíte, že vopravdu mám na to, abych tímhle tím mohl vobtěžovat veřejnost? A voni mi řekli jednoznačně prostě ano, zkuste to, jděte do toho, na tohle máte, tohle dělejte, tohle by se lidem líbilo. Tak jsem se rozhodl, že jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co to povolení? Jak jste ho získal?

David ŠÍR, herec
--------------------
No, zavolal jsem mamince do jižní Afriky, že prostě dělám svojí vlastní show, že potřebuju manažerku, jestli by nepřijela. Tak maminka že jo, sedla na letadlo, přiletěla. A já samozřejmě přes /nesrozumitelné/ jsem je požádal, jestli by to bylo možný, že bych tohle rád provozoval dál a tímhle tím prostě pana Holzmana zavzpomínal a jeho dílo znovu novým generacím mladým, který třeba, jo, jako všichni to znají z těch DVD a z těch silvestrů a z toho YouTube a to, ale nikdy nikdo už to nemůže vidět live, nikdo to nemůže vidět na jevišti v živým podání. Tak oni jako, dal jsem jim jako tu žádost, oni se spojili s Irenkou Petrychovou, dcerou pana Holzmana a s paní Verbel, jeho ženou, která žije v Německu. Nějak se, myslím, podívali na tu jednu scénku, co jsem měl na YouTube a naznali, že jo, že to se mnou zkusí, že už to kdysi někomu jako dovolili v televizi nějak jako imitovat, já to slovo nesnáším, to vám když tak vysvětlím potom, ale že jako se mnou to teda zkusí. Tak to zkusili, dali mi to, přijeli na premiéru a byli spokojený.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak my si teď nedáme samozřejmě Davida Šíra, protože on ještě pořád není mezi klasiky českého humoru. Jednou tam možná vážně bude, ale teď si dáme radši ten originál. Možná tu, kterou máte asi nejradši.

David ŠÍR, herec
--------------------
Včera, dnes a zítra. Já myslím, že to nemám nejradši jenom já, ale já myslím, že to je takovej ten opravdu bonbónek, ten zlatý hřeb.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je klasika z těch nejklasičtějších.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host v Tandemu David Šír připravuje, jestli se nepletu, tak na podzim, viďte.

David ŠÍR, herec
--------------------
Ano, 13.9.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
13.9. takovou velikánskou akci, ve které se znovu na jevišti objeví v roli Felixe Holzmana a po jeho boku úžasné osobnosti, které mu takzvaně budou přihrávat. A já jsem byl úplně v šoku, když jsem se dozvěděl, že jednou z těch osobností má být Zdeněk Trošku. Zdeňku, je to pravda?

Zdeněk TROŠKA, režisér
--------------------
Dobrý den přeju. Ano, je to pravda, ukecal mě David a s velkou radostí jsem přijal jeho nabídku, protože jsem to představení viděl několikrát. Je to krásný, moc jsem se bavil a myslím si, že i sám pan Holzman, kdyby to viděl, by mu poklepal vopravdu uznale na rameno. Je to úžasný, povedlo se to a rozdává to radost dál. A já si myslím, že reakce všech těch lidí, který tam byli s námi v tom divadle, byly tak fantastický a naprosto spontánní, že David Šír z toho může mít obrovskou radost.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, taky on z toho určitě radost má. Teď je celej rozzářenej naproti mně.

David ŠÍR, herec
--------------------
Ty seš strašně hodnej, Zdeňku, děkuju.

Zdeněk TROŠKA, režisér
--------------------
Já nejsem hodnej. Kdyby se mi to nelíbilo, tak ti to řeknu, dyť mě znáš. Ale mám velikou radost, že teda jsem se vecpal do jedné z těch scének. Takže můžu prozradit. Davide, můžu prozradit?

David ŠÍR, herec
--------------------
Určitě, prosím tě, prozraď, co chceš.

Zdeněk TROŠKA, režisér
--------------------
Ano. Ve scénce Nudle, tak já budu hrát toho nespokojenýho hosta, kterej /nesrozumitelné/ ten řízek.

David ŠÍR, herec
--------------------
Ano, řízeček, celerovej salát a pivečko natočený v kalný sklenici a to všechno, protože všichni ví nebo většina národa, myslím, že ví, že Zdeněk je vopravdu notoricky známek tím, že má opravdu rád jídlo, což si myslím, že já můžu taky prozradit, Zdeňku.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se říká, Zdeněk v jídle hodně znamená, ano.

Zdeněk TROŠKA, režisér
--------------------
Heleďte, jestli vám můžu skočit do řeči, můžu říct, že když jsem tam byl na tom představení a on opravdu tam tím řízkem mlátí a nechtěl ho sníst, tak ho v podstatě pan Šír, teda David nebo pan Holzman nebo ten číšník nabídl mně a já ho snědl. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nemáte trému, Zdeňku, trošku před tím vystoupením?

Zdeněk TROŠKA, režisér
--------------------
Ne, naopak, těším se moc.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Slyšel jsem, že zrovna něco nového natáčíte. Můžete prozradit něco alespoň heslovitě?

Zdeněk TROŠKA, režisér
--------------------
Ano. Jsme na faře v Pištíně, což je velice malebná, krásná obec nedaleko Budějovic, a natáčíme tady scény do nové komedie, takového toho sluncesenovského. Jmenuje se to Babovřesky, aneb dopis jedné drbny druhé. Takže právě teď na faře máme mladého kněze, kterého hraje Lukáš Langmajer a jeho sestru v podání Lucie Vondráčkové Plekancové.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tedy tak to bude úžasný. Těšíme se moc. A na vaše vystoupení v restauraci U nudle zvlášť. Mějte se moc hezky a ať se daří.

Zdeněk TROŠKA, režisér
--------------------
Vám taky, hezký den. Nashle.

David ŠÍR, herec
--------------------
Díky, Zdeňku. Měj se krásně. Ahoj. 

Zdeněk TROŠKA, režisér
--------------------
Ahoj, nashle. Děkuju.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V našem Tandemu si povídáme dost často také o chvílích, těch těžších v životě. A když si povídám s nějakým člověkem, který přesídlil od nás třeba do zahraničí, tak velice často zmíní, že ty těžké chvíle nastaly tehdy, když se musel etablovat v tom cizím prostředí. Ale u Davida Šíra to je v podstatě obrácený gard, protože vy jste vlastně přišel z prostředí, které vám bylo relativně cizí, ale vlastně domácí, do prostředí, které vám mělo být domácí, ale mohlo být cizí. Jak vás přijali?

David ŠÍR, herec
--------------------
I tak se to dá říct, přesně tak. No, přijali mě tady jako exota. Ale zase jak kdo. Já mám kliku, že já mám vopravdu domovy. Já mám, to jsem taky někde říkal nebo taky jsem to někde psal, že mám prostě vopravdu dvě hymny, dva národy, dvě řeči, dvě vlajky, dva prezidenty a prostě já, když lítám z jedné strany světa na druhej, tak prostě vždycky vylezu z letadla a pokaždý si řeknu, jé, zase doma. Takže já vlastně nejezdím nikam do ciziny, když jezdím teda do Afriky a zpátky domů. Když jsem teda, jak o těch krušných chvílích mluvíte, tak jsem, když jsem tady byl ten první rok, v roce 2006, to bylo nějak těsně po promoci, tak to mi tady bylo hodně ouzko, protože paradoxně jsem jedinej člověk, kterýho jsem tady znal, byl Zdeněk Troška. To byl kamarád, se kterým jsem si dopisoval už i z Afriky. A ten pro mě tehdy přijel na letiště, protože já jsem se v roce 2006 zbláznil. S diplomem, s jedním kufrem sám jsem prostě všechno zabalil v Africe, celej svět, celej život, všechny kamarády jsem tam prostě nechal a naznal jsem, já chci domů, já chci do Česka, já chci do Prahy, já chci hrát, já chci na jeviště, já chci před kameru a já prostě chci, aby ze mě něco bylo. Tak jsem sbalil kufr a jel jsem a tady právě na mě čekal Zdeněk. Dva týdny jsem bydlel u něj, vlastně se vo mě první dva týdny staral, protože jsem tady nikoho jinýho neznal a hned jsem si prostě našel ten první podnájem a hned první pohovor, na kterej jsem šel, tak mi hned vyšel. Začal jsem učit angličtinu. Ale krušný teda, jak říkáte, nebo těžký to bylo v tom, že jsem tady byl vopravdu prakticky úplně sám. Rodiče pryč, žádní kamarádi. Já jsem bydlel v podnájmu, tomu se nedalo říct podnájem, to byla prostě katastrofa, totální katastrofa to byla, právě v těch Smečkách. Tam nejsem neměl mikrovlnku, tam nejsem neměl televizi, já jsem prostě učil dvanáct hodin denně vod sedmi do sedmi, voni taky mě platili podle toho, že věděli, že já nevím, kde jsem a nevím prostě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Využívali toho prostě, no.

David ŠÍR, herec
--------------------
Tak to bych neřekl, ale prostě věděli, že já nevím nic. Takže to třeba některým lidem jako bylo tehdy vhod. A bylo to, kdybych neměl právě ty divadla, že já jsem vlastně přišel domů, jako vodučil jsem, přišel jsem domů, povečeřel jsem prostě ten rohlík a šel jsem někam do divadla. A to bylo vlastně jediný, co mě drželo tehdy jako nad vodou, protože mi tady bylo hodně smutno. A fakt nikoho tady neznat, nevědět, kudy se dostat kam, bylo to hodně těžký. Ale nějak jako jsem to přežil, už je to pryč a už se to snad nevrátí a teď je mi tu hezky.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak máme teď téměř konec června a David Šír má před sebou kus své kariéry dobře rozjeté, bych řekl.

David ŠÍR, herec
--------------------
Malinkej kousíček, začáteček. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak začal jste velice nadějně jednak v nejrůznějších divadlech. Hned jste si vybral takové ty renomované, ale opravdu hodně zajímavé scény, jako je Činoherní klub nebo Semafor. Samozřejmě vystupujete jako, teď jste říkal, že to nemáte rád, to imitování. Vystupujete jako Felix Holzman? Takhle bychom to mohli říct?

David ŠÍR, herec
--------------------
Vystupuju, ano, jako Felix Holzman. On je to jakýsi revival Felixe Holzmana. Já si myslím, že to není imitace, protože imitátor je člověk, který má, já mám strašně rád imitátorství a taky ho třeba rád provozuju, ale není to to, co dělám s Felixem Holzmanem, protože imitátor vystoupí a mění hlasy několika lidí a každým hlasem někoho jinýho, nějakých politiků nebo nějakých osobností řekne třeba nějakej vtip, třeba politickej nebo já nevím co. A vystoupí a prostě deset, patnáct minut a šmitec. Kdežto tohle je vopravdu celovečerní představení, revival Felixe Holzmana. My máme na plakátě, že se to jmenuje Pocta legendárnímu komikovi a jeho nestárnoucímu humoru.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale stylizujete se do hlasu Felixe Holzmana.

David ŠÍR, herec
--------------------
Ano, určitě. Ono to jinak nejde, protože kdybyste hráli texty Felixe Holzmana jinak, než tak, jak to hrával on a ten hlas by prostě nebyl to, co je a bez tralaláčku, bez brejliček, tak to není Felix Holzman a nemá to cenu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale teď jsme zrovna u toho, co jsme si tady povídali taky se Zdeňkem Troškou, protože vy připravujete úžasné scénické vystoupení. Kde a kdy to bude?

David ŠÍR, herec
--------------------
Kdy vám řeknu, kde ještě zatím vám neprozradím, protože zatím s manažerem vybíráme mezi třemi lokacemi. A bude to 13.září ve čtvrtek.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To datum je důležitý.

David ŠÍR, herec
--------------------
Je to důležitý právě proto, že je to přesně den 10.výročí úmrtí Felixe Holzmana. Felix Holzman zemřel 10.září 2002. Takže 2012 to je deset let a já bych chtěl prostě udělat velkou nebo chtěl, udělám, každopádně dělám velkou galashow, která je jakýmsi rozvedením toho našeho zájezdovýho představení, se kterým jezdíme právě po republice, což se jmenuje Včera, dnes a zítra. A když je to v Praze, tak to hrajeme právě u pana Suchýho, máme nějakou domovskou scénu v Divadle Semafor. To je vo tom, jak Zdeněk říkal, že na tom byl. A to je představení, že je to prostě těch jeho devět scének, jeho nejlepších scének, který kdy prostě on sám hrál, který si sám vymyslel, který napsal, natimingový přesně na vteřinu tak, jak to hrával on. Ale jsme tam vopravdu jenom dva, já a můj partner Mirek Rejl a mezitím je zpěvačka, která prostě mezi jednotlivýma scénkama vystupuje.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem mě napadla taková až kacířská myšlenky, vymýšlíte třeba taky nový scénky?

David ŠÍR, herec
--------------------
Nevymýšlím. Zkusil jsem to, ale nedělám to proto, že za prvé si myslím, že pan Holzman byl prvotřídní komik, ale především to byl autor, byl to geniální autor. Já si myslím, že mám na to, abych hrával jeho věci, ale myslím si, že nemám na to, abych psal tím stylem, jakým psával on. A hlavně si myslím, že jeho rodina by s tím nesouhlasila, protože Felix Holzman, psávat nový scénky za někoho jinýho nebo jako David Šír, to je něco jinýho. Ale nový scénky Felixe Holzmana. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to, jako kdybyste pokračoval v Hamletovi.

David ŠÍR, herec
--------------------
Přesně tak. Hamlet II, to si myslím, že je blbost. Ale ještě k tomu galashow, ono to bude výjimečný v tom, že na rozdíl od toho našeho show, který máme teď v Semaforu, se kterým jezdíme, to galashow bude ve velkým, bude tam orchestr Divadla Semafor a budou tam hlavně hvězdy, jak jste říkal, Zdeněk Troška. Každou tu scénku na rozdíl od Mirka Rejla, který je se mnou hrával, se mnou bude hrát nějaká hvězda. Takže zatím můžu potvrdit, že máme potvrzenýho Zdeňka Trošku a paní Jiřinu Jiráskovou, která se mnou vystoupí v jedné scénce. Neřeknu ve které, diváci by se divili. Nebude to Včera, dnes a zítra a nebude to scénka, kterou hrávala paní Janžurová, bude to naopak úplně jiná scénka, ale neprozradím která, ale bude to super, protože právě nikdo v tom nečeká Jiřinu Jiráskovou a ona se v tom objeví. Vystoupí pan Suchý, paní Molavcová, docela dost zajímavých kapacit a hvězd. Takže diváci se mají na co těšit.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak Felix Holzman taky střídal někdy své partnery. Františka Budína nahrazoval někdy.

David ŠÍR, herec
--------------------
Přesně tak, pan Neděla.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Lipský, pan Maurer a podobně. No, tak tohle to čeká mého dnešního hosta Davida Šíra. Já vám přeju, aby se to vyvedlo, aby se to divákům samozřejmě hodně líbilo a aby chodili a aby si říkali, no, to je dobře, že Felix Holzman vlastně neumřel, ale žije dál v Davidu Šírovi.

David ŠÍR, herec
--------------------
A mohu říct, kde se diváci dozví víc o tom galashow. Na mých webových stránkách www.davidsir.com a tam už teď nějaké informace o galashow jsou. Ale hned, jak upřesníme, kde bude, tak tam bude přesně, kde nás najít. Ale 13.září to bude.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to bylo vystoupení Davida Šíra, neboli Sir Davida.

David ŠÍR, herec
--------------------
Sir David Sir, that´s right.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sir David Sir u nás v Tandemu. Díky, mějte se hezky, ať se daří.

David ŠÍR, herec
--------------------
Děkuju za pozvání. Mějte se krásně.