Děda a vnuk - harmonikáři ze Slánska spolu letos odehráli 150 koncertů

Hrají jak harmonikáři ve Francii, napadlo mě při poslechu koncertu Bohuslavů Ježkových. Ale jako to všechno začalo? Bohuslav Ježek starší se díky hře na harmoniku dokonce dostal na konzervatoř, ale nakonec bylo všechno jinak. Odešel do vojenské hudební školy, kde mu harmoniku vzali a učil se na klarinet, saxofony a violoncello. Pak sloužil u vojenské hudby a založil si malý taneční orchestr, kde opět hrál na harmoniku.

V roce 1994 koncertování s kapelou pověsil na hřebík, ale to netušil, že se k hudbě ještě jednou vrátí. "Po dvanácti letech přišel vnuk, kterému švagr nadělil papírovou harmoniku z hračkářství, a vypálil na mě šest písniček, tak ke mně začal chodit na hodiny."

Dnes dvanáctiletý Bohuslav Ježek mladší začal hrát asi v šesti letech a dnes už má čtvrtou harmoniku. Říká, že naučit se hrát není těžké, nejtěžší je prý harmoniku unést. Tohle tvrzení mě opravdu při pohledu na všechna ta tlačítka a klávesy moc nepřesvědčilo, začátek ale může být pro někoho těžký i proto, že pořízení harmoniky není zrovna levná záležitost. Profesionální harmoniky Ježkových například stojí 65 a 130 tisíc korun

A jakou muziku na tyto nástroje umějí zahrát? "Hrajeme všechny žánry od vážné přes populární muziku, ale i dechovku nebo lidové a taneční písničky. Každá muzika má svoje."

Děda je na svého vnuka pyšný a říká, že ve svých dvanácti letech zvládá i skladby, které hrají až studenti na konzervatoři. Malý Bohuslav se ale věnuje i třeba sportu a zatím ještě není přesvědčený, jestli se hudbě bude věnovat profesionálně. "To je daleko," myslí si malý Bohuslav.

Hezky to harmonikářskému duu Ježkových ale zní už teď a svých obdivovatelů mají hodně, jinak by letos neodehráli už 150 koncertů.