Dnes je virtuózem kdekdo, já jsem především houslista, říká Pavel Šporcl

25. březen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pavel Šporcl

Koncerty houslisty Pavla Šporcla jsou technicky velmi náročné, a proto cvičí denně minimálně tři hodiny. Jedním z jeho snů bylo zahrát si s cikánskou kapelou, což se mu po čase podařilo, když začal spolupracovat s cikánskou cimbálovou kapelou Gipsy Way. Za svůj největší hudební zážitek považuje vystoupení v jeskyni blízko Olomouce. Do studia si s sebou přinesl své modré housle, na které živě zahrál Montiho Čardáš.

Pro houslistu Pavla Šporcla je stěžejní klasická hudba, ale koncertuje a nahrává i jiné žánry. Jeho hra je proto technicky velmi náročná: „Denně cvičím minimálně tři hodiny, ale je to pro mě stále krásné, protože objevuji skladby, které jsem ještě nehrál. Prostě je stále co vylepšovat. Pohybová stránka je velmi důležitá, a tak dodnes cvičím i stupnice. Minimálně třetinu času svého cvičení věnuji těmto základům. Dnes je virtuózem kdekdo, já jsem především houslista,“ říká český houslový virtuóz světového renomé.

Pavel Šporcl se v rozhovoru věnoval také roli dirigenta při vystoupení s hudebními tělesy. Dirigent má dirigovat podle sólisty a orchestr má hrát podle dirigenta. Musí naznačit nástupy a tempo. Při jednodušších skladbách by orchestr možná dirigenta ani nepotřeboval, ale při skladbách například Antonína Dvořáka nebo Petra Iljiče Čajkovského je jeho pozice velmi důležitá. „Také musí dokázat z hudebníků vydolovat to nejlepší, především emoce. Do partu se totiž nedá zapsat vše, důležitá je interpretační stránka skladby a ta je na hudebnících,“ vysvětluje Šporcl.

Spolupráce s cikánskou cimbálovkou Gipsy Way

Jedním ze snů Pavla Šporcla bylo zahrát si s cikánskou kapelou. Sám vyrůstal v prostředí jihočeského folklóru, a proto se mu vždy líbil cimbál. Nejprve si zahrál s moravskou cimbálkou, a od toho už to byl jen krůček k tomu, aby se mu ozvala cikánská kapela z Bratislavy, zda by s nimi nevystoupil na benefičním koncertě. „Jel jsem do Bratislavy, zahrál jsem s nimi tři skladby a teď mám svoji cikánskou cimbálovou kapelu Gipsy Way. Koncerty nás neskutečně baví. Je to odbočka, taková druhá kolej mé kariéry. Já si s nimi rozumím nejen po lidské stránce, ale i po pracovní. Jsou precizní a spolehliví,“ říká houslista.

Zavzpomínal i na vystoupení v jeskyni blízko Olomouce, kde bylo i v červenci 13°C: „Nejprve jsem tam vůbec nechtěl vystupovat, ale když jsem viděl, jak se hrnou diváci, rozhodl jsem se, že zahraju. A nelituji, byl to jeden z nejhezčích zážitků, které jsem zažil. Během koncertu lítali kolem netopýři a bylo to krásné.“

Přímo ve studiu Pavel Šporcl zahrál na své legendární modré housle, v záznamu pořadu tak uslyšíte i úryvek z Montiho Čardáše.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?