Dnes je virtuózem kdekdo, já jsem především houslista, říká Pavel Šporcl

Pavel Šporcl
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pavel Šporcl

Koncerty houslisty Pavla Šporcla jsou technicky velmi náročné, a proto cvičí denně minimálně tři hodiny. Jedním z jeho snů bylo zahrát si s cikánskou kapelou, což se mu po čase podařilo, když začal spolupracovat s cikánskou cimbálovou kapelou Gipsy Way. Za svůj největší hudební zážitek považuje vystoupení v jeskyni blízko Olomouce. Do studia si s sebou přinesl své modré housle, na které živě zahrál Montiho Čardáš.

Pro houslistu Pavla Šporcla je stěžejní klasická hudba, ale koncertuje a nahrává i jiné žánry. Jeho hra je proto technicky velmi náročná: „Denně cvičím minimálně tři hodiny, ale je to pro mě stále krásné, protože objevuji skladby, které jsem ještě nehrál. Prostě je stále co vylepšovat. Pohybová stránka je velmi důležitá, a tak dodnes cvičím i stupnice. Minimálně třetinu času svého cvičení věnuji těmto základům. Dnes je virtuózem kdekdo, já jsem především houslista,“ říká český houslový virtuóz světového renomé.

Pavel Šporcl se v rozhovoru věnoval také roli dirigenta při vystoupení s hudebními tělesy. Dirigent má dirigovat podle sólisty a orchestr má hrát podle dirigenta. Musí naznačit nástupy a tempo. Při jednodušších skladbách by orchestr možná dirigenta ani nepotřeboval, ale při skladbách například Antonína Dvořáka nebo Petra Iljiče Čajkovského je jeho pozice velmi důležitá. „Také musí dokázat z hudebníků vydolovat to nejlepší, především emoce. Do partu se totiž nedá zapsat vše, důležitá je interpretační stránka skladby a ta je na hudebnících,“ vysvětluje Šporcl.

Spolupráce s cikánskou cimbálovkou Gipsy Way

Jedním ze snů Pavla Šporcla bylo zahrát si s cikánskou kapelou. Sám vyrůstal v prostředí jihočeského folklóru, a proto se mu vždy líbil cimbál. Nejprve si zahrál s moravskou cimbálkou, a od toho už to byl jen krůček k tomu, aby se mu ozvala cikánská kapela z Bratislavy, zda by s nimi nevystoupil na benefičním koncertě. „Jel jsem do Bratislavy, zahrál jsem s nimi tři skladby a teď mám svoji cikánskou cimbálovou kapelu Gipsy Way. Koncerty nás neskutečně baví. Je to odbočka, taková druhá kolej mé kariéry. Já si s nimi rozumím nejen po lidské stránce, ale i po pracovní. Jsou precizní a spolehliví,“ říká houslista.

Zavzpomínal i na vystoupení v jeskyni blízko Olomouce, kde bylo i v červenci 13°C: „Nejprve jsem tam vůbec nechtěl vystupovat, ale když jsem viděl, jak se hrnou diváci, rozhodl jsem se, že zahraju. A nelituji, byl to jeden z nejhezčích zážitků, které jsem zažil. Během koncertu lítali kolem netopýři a bylo to krásné.“

Přímo ve studiu Pavel Šporcl zahrál na své legendární modré housle, v záznamu pořadu tak uslyšíte i úryvek z Montiho Čardáše.