Dřevěný kostelík v Klepáčově nechal postavit místní rychtář s pomocí velehradských mnichů

Kdysi se Klepáčov nazýval německy Kleppel. Podle jazykovědců odkazuje toto jméno na staroněmecké slovo Klepp, které znamenalo něco jako předhůří či horský výběžek. A když se podíváme na ostroh vrcholu Pecný a Ztracených kamenů, není důvod tomuto vysvětlení nevěřit. Úzké údolí, ve kterém se vesnice nachází, od sebe navíc odděluje dvě pohoří – Jeseníky a Hraběšickou vrchovinu, takže jsou tu horské výběžky vlastně dva.

Už počátky vesnice souvisejí s těžbou dřeva ukrytého ve vyšších polohách hor. V roce 1594 je tak Klepáčov poprvé zmíněn jako osada horníků a dřevorubců. Lesy dodávaly dřevo a nedaleké doly železnou rudu, která se zpracovávala v hamrech losinského panství.

Obec to byla veskrze horská. Nejprve patřila k velkolosinskému panství. Od něj se později oddělilo menší dominium s centrem v Loučné nad Desnou a Klepáčov připadl do jeho obvodu. V roce 1770 koupil panství cisterciácký velehradský klášter, protože mniši cítili potenciál zejména ve zmíněné těžbě rud a bohatství dřeva. A místní rychtář Antonín Langer pochopil, že by vrchnost mohla být nakloněna výstavbě kostela v jeho osadě.

A tak se i stalo. I když stavba dřevěného kostela v 18. století už není příliš obvyklá, zdejší bohatství tohoto materiálu, který navíc vrchnost poskytla zdarma, přineslo jasnou volbu. Stavební práce obstarali místní řemeslníci a v roce 1783 byl kostel slavnostně zasvěcen sv. Janu Nepomuckému.

Kostel byl pouze filiálním svatostánkem, kam na bohoslužby docházel sobotínský farář. Díky krásné poloze pod jesenickými velikány k němu často chodili na výlet i kněží z okolních farností. A tak tam občas sloužili mše například i pozdější arcibiskupové Antonín Cyril Stojan či Josef Matocha, který byl sobotínským kooperátorem. 

Po válce však kostel chátral. Vnitřní vybavení bylo částečně rozkradeno a na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století byl kostel dokonce odprodán tehdejší České pojišťovně jako součást rekreačního střediska.

Budiž dáno zástupcům firmy ke cti, že už v osmdesátých letech začali s postupnou rekonstrukcí kostela, která vyvrcholila jeho opětovným vysvěcením v roce 1997. O rok později byl z příspěvků vysídlených rodáků pořízen i nový zvon na věž kostela.

Kostelík však zůstal soukromým majetkem a při prodeji rekreačního střediska změnil majitele. Naštěstí díky jeho pochopení je kostel stále k dispozici všem příchozími k církevním obřadům, zejména poutím.

Ke kostelu patří také kříž stojící u vchodu. Jedná se o zajímavou práci z místní mastkové horniny krupniku, která se vyskytuje pouze v okolí Sobotína. Nedaleko byl pak snahou obce Sobotína obnoven také po válce svržený pomník padlým v I. světové válce.