Evangelická fara v Bošíně chce otevřít kostel skautům nebo cvičitelům jógy

„Evangelické kostely nejsou vysvěcené, takže tyto budovy lze využívat k čemukoli, co nepropaguje násilí nebo se nepodbízí populistickými hesly,“ popisuje farář Petr Mazur. „Proto je jednodušší začít kostel využívat k tomu, co právě třeba teď v okolí chybí. Třeba velký sál, který má perfektní akustiku.“  Petr Mazur mluví o takzvané Bošínské cestě – ambiciózním plánu, který má v regionu prostřednictvím přednášek, divadla, koncertů a dalších akcí oživit společenský a komunitní život. Přišla s ním právě evangelická fara v Bošíně.

Památkově chráněný kostel z 2. poloviny 19. století je ale nejprve potřeba přizpůsobit tak, aby se stal víceúčelovým prostorem. Projekt už má fara zpracovaný od architektonické kanceláře, o částku 20 milionů korun bude žádat z norských fondů. „Chceme obnovit vnitřek kostela do podoby, v jaké byl kdysi. Například sundat dřevěné obklady, které tu nebyly a sem nepatří. Taky chceme zúžit lavice tak, aby se zde daly pořádat výstavy obrazů a člověk měl od zdí určitý odstup. Plánujeme dále renovovat varhany, takže tady půjdou pořádat varhanní koncerty,“ vypočítává Petr Mazur. Prostor by se měl otevřít divadelníkům, ale taky třeba skautům nebo cvičitelům jógy. Místnosti, nově oddělené od hlavního sálu, vzniknou na půdě.

Bošínská cesta ale už započala – a to bez ohledu na to, jestli peníze farnost dostane. Například loni o Vánocích mohli zájemci přijít do kostela na film Anděl páně 2. Přišlo 90 lidí. „Říkali mi tady, že tolik návštěvníků často nemá ani kino v Nymburce,“ usmívá se Petr Mazur.

V Bošíně žije jen několik desítek lidí. Přesto je to z hlediska památkářů jedna z nejvýznamnějších vesnic ve středních Čechách, a to kvůli desítkám roubených chalup, které se tady dochovaly. Lidovou architekturu doplňují dva kostely – kromě 140 let starého evangelického i původně gotický, později barokně přestavěný katolický. I ten se postupně opravuje. Zatímco ale v místním katolickém kostele je mše jednou za rok, bohoslužbu evangelickou můžou lidé navštěvovat každou neděli. Chodí jich asi dvacítka. Sjíždějí se sem z okolních vesnic.

Petr Mazur na přilehlé evangelické farnosti působí čtvrtým rokem, nejprve při práci, a od loňska, kdy šel do důchodu, takříkajíc na plný úvazek. Doufá, že se počet lidí na bohoslužbách bude zvyšovat. Stejně tak ale zdůrazňuje, že kostel je univerzální prostor. „Měl by se stát místem pro setkávání lidí napříč generacemi.“ Evangelická fara spolupracuje i s farností katolickou, která sídlí v nedalekých Mcelích. Dohromady založily místní skupinu České křesťanské akademie, která sdružuje lidi z různých církví nebo lidi s křesťanskými hodnotami. Evangelický farář je předseda skupiny, katolický zase místopředseda. Navzájem se navštěvují při svých akcí a pořádají některé i společně.

Evangelická fara také prochází obnovou|foto: Kateřina Havránková

„Budova fary je stará 150 let, kostel je o něco mladší,“ popisuje historii bošínského sboru farář. „Je to vlastně už třetí stavba. Původně tu stála jen dřevěná modlitebna s vchodem z polí. Po Bílé Hoře totiž byly povoleny jenom katolické kostely. Po 1. tolerančním patentu v roce 1781 bylo možné evangelické sbory začít obnovovat, i když v okleštěné podobě. Nesměly to být kostely s věží a vchod nemohl být z hlavní ulice. Navíc se muselo do sboru přihlásit minimálně 100 rodin. Takže se sdružovaly celé vesnice. Například v případě Bošína to bylo 70 vesnic.“

Časem se dřevěná modlitebna rozpadla, nahradila ji nová, tentokrát už zděná, ale opět bez věže. Protože měla špatné základy, praskala. Po druhém tolerančním patentu pak v Bošíně vystavěli třetí stánek – tím byl už současný kostel. Stojí tu od roku 1878.