Fotbalový klub s židovskou historií

DFC je zkratkou německého názvu „německý fotbalový klub“, ale po pravdě se tím především odkazovalo k jazyku jeho židovských zakladatelů. K hráčům DFC také významně patřili ti, kteří vzešli z židovského prostředí, a nijak proto neudiví, že k DFC se hlásili i židovští sportovní fanoušci.

Svůj stadion měl klub v Praze na Císařské louce, ale brzy našel nový domov na Letné, kde ho od hřiště tradičního rivala Slavie dělil pouhý dřevěný plot. Stadion zvaný Belveder v místech, kde dnes stojí Národní zemědělské muzeum a Národní technické muzeum, měl dokonce krytou tribunu a pojal 18.000 diváků, což samo o sobě svědčí o oblibě klubu.

Na počátku 20. století patřil DFC k nejsilnějším mužstvům Evropy. Památný byl jeho postup do finále prvního německého mistrovství ve fotbale roku 1903, nemluvě o jeho dominanci v rámci Rakousko-Uherska. Bylo to v době, kdy se kluby v soutěžích sdružovaly podle národnostního určení, a tak tomu bylo ještě po vzniku Československa, i když později se DFC účastnil i nejvyšší československé ligy. Po tři roky v letech 1931–1933 byl amatérským mistrem republiky a jeho hráči reprezentovali československý národní tým.

Nástup nacismu v Německu a měnící se politická situace přinesly DFC existenční hrozbu. Klub s židovskými hráči i činovníky se distancoval od sudetoněmeckých aktivit proti Československu, což hned po okupaci vedlo k jeho zákazu. Některým z židovských hráčů se podařilo utéct do zahraničí, další byli deportováni do terezínského ghetta a odtud do táborů smrti v okupovaném Polsku.

Zde také zahynuli hráči DFC Fritz Taussig a Egon Reach. V Terezíně skončil v červenci 1943 i nejslavnější hráč DFC Paul Mahrer, ve 20. letech záložník československé reprezentace, účastník olympiády v Paříži v roce 1924. Ve svých více než 40 letech se účastnil takzvané terezínské ligy a na rozdíl od svých dvou bratrů, kteří byli zavražděni v Osvětimi, se v Terezíně dočkal osvobození. Se svou českou manželkou pak zbytek života prožil ve Spojených státech.

Jestliže si dnes fotbalový klub DFC Prag připomínáme, je to i vzpomínkou na dobu, kdy v Čechách a na Moravě byla výrazně přítomna židovská menšina. Ať už jejím jazykem byla čeština, němčina nebo jidiš, ať se řadila k asimilantům nebo stoupencům sionismu, přispívala k bohatému životu země. Ví se o tom v umění, hospodářství, vědě. Třeba přidat i sport.