Fraky

Slovník spisovného jazyka českého říká, že frak je "pánský slavnostní a salónní kabát, šosatý, s pravoúhle vystřihnutými přednicemi". V encyklopedii si můžeme najít, že frank vznikl z mnišského pytlovitého oděvu, že se jako společenský, dvorský a plesový oděv nosí od roku 1740, že dnes je téměř zcela zatlačen smokingem a že přežívá, i když ne důsledně, u hráčů orchestru a dirigenta. Slovo jsme přejali z němčiny, tak se dostalo z angličtiny, kde frock původně znamenalo mnišská sutana, stejně jako starofrancouzské původně snad germánské froc. Dál do historie pojmenování fraku odborníci jít neumějí.

Michal Novotný

S dáváním a dostáváním na frak je to jednoduché, frak tu žertovně figuruje jako takříkajíc slušnější zástupce zadku, eventuálně něčeho ještě vulgárnějšího. Jde zkrátka o výprask ať už skutečný, nebo obrazný. Prý existují, říká Slovník české frazeologie a idiomatiky, obdobná úsloví dostat na kabát nebo také na sako. Ta se však nerozšířila nejspíš proto, že nepůsobí tak vtipně. S dlouhými, žádnými, eventuálně jakýmipak fraky je to o něco složitější. Tato slovní spojení vyjadřují názor, že není třeba věc protahovat, přikládat ji větší důležitost než má, ale chovat se rázně, prostě, hned a věcně. Zkrátka nedělat s tou záležitostí štráchy, okolky, fóry, ciráty a krámy, což jsou všechno zajímavá slova, ale o nich někdy jindy, dnes jsou na pořadu fraky. Podle etymologů Josefa Holuba a Františka Kopečného jsou tu důležité dlouhé fraky, které se nemají dělat. Dlouhé šosy na fraku jsou zbytečné, stejně jako zdlouhavé řešení mnoha záležitosti. Zmíněný idiomatický a frazeologický slovník to vidí jinak. Soudí, že tu jde o frak jako symbol zbytečné okázalosti, honosnosti a formálnosti. Výzva, abychom s tím nedělali dlouhé fraky, nás prý nabádá k neformálnímu chování, k chování takříkajíc bez fraku.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz