František Modráček: družstvo, stát, socialismus

Narodil se 8. září 1871 v Habrovci u Skutče a vyučil se řezbářem. Nejprve se zapojil do anarchistického hnutí a za své aktivity byl vězněn, odsouzen byl např. v devadesátých letech 19. století v procesu s Omladinou. Poté vstoupil do sociální demokracie, za kterou byl od roku 1907 poslancem. Současně se stal naším nejvýznamnějším průkopníkem a teoretikem družstevnictví.

V závěru první světové války se mu podařilo v rámci strany odstavit od moci tehdejšího vůdce sociální demokracie Bohumíra Šmerala, který prováděl aktivistickou prorakouskou politiku, jeho nástupcem se však nestal, protože neměl mocenské ambice.

Po válce se stal poslancem Revolučního národního shromáždění. V době poválečného boje mezi levicovým a ultralevicovým křídlem (budoucí KSČ) ve straně dokonce sociální demokracii načas opustil a založil spolu s Josefem Hudcem stranu vlastní. Jeho Socialistická strana československého lidu pracujícího se dokonce při volbách dostala do parlamentu a Modráček se za ni stal poslancem.

Strana však kvůli rozporům mezi jejími dvěma hlavními organizátory poměrně brzy zanikla a Modráček se vrátil do stabilizované sociální demokracie, kterou mezitím její ultralevicové křídlo opustilo a založilo KSČ. Za sociální demokracii byl pak zvolen senátorem a tento post vykonával až do zániku československého parlamentu v roce 1939. Po druhé světové válce se již politicky neangažoval a zemřel 23. března 1960.

Je autorem řady knih a brožur, například: Vlastní silou (1908), Konsumní hnutí a zemědělství (1916), Samospráva práce (1918), Družstevní statek a pozemková reforma (1921), Ve víru národa (1926), Společenský vývoj (1929).