Habaděj

Význam slova habaděj se zde vysvětluje slovy mnoho, dostatečně, nadbytečně a jako příklady použití jsou uvedena slovní spojení "místa habaděj", "peněz habaděj", "nadívat se habaděj", "mít habaděj dluhů". Zatím žádná záhada, drtivá většina z nás slůvku habaděj rozumí stejně jako Slovník spisovného jazyka českého, tedy správně. Zajímavější to určitě bude s původem tohoto příslovce. Ostatně už Karla Čapka habaděj zajímalo. V jednom ze svých sloupků Ze života slov, které vycházely v Lidových novinách ve 30. letech minulého století, se ptal filologů nebo i, jak napsal, neučených čtenářů, jak mohla vzniknout například slova číman, kumbál, rámus a také halabala, habaděj, halama a haluzna.

Michal Novotný

Nevím, jestli tehdy Čapkovi někdo ve věci příslovce habaděj odpověděl, ve Stručném slovníku etymologickém Josefa Holuba, který vyšel pár let potom, co byla zveřejněna Čapkova otázka, heslo habaděj uvedené není. Není ani ve slovníku Holubově a Kopečného z 50. let, vysvětlení původu slůvka habaděj se objevuje až ve slovníku Václava Machka, který vyšel v 60. letech, a pak téměř stejnými slovy i v našem nejnovějším etymologickém slovníku autora Jiřího Rejzka. Z výkladu odborníků vyplývá, že habaděj je zkrácenina staročeského slovního spojení hanba dieti, tedy hanba mluvit či až hanba mluvit, které se užívalo jako synonymum pro hodně. Ostatně hanba ve stejném významu vystupuje dosud, když řekneme, že je někdo nepořádný až hanba, říkáme, že je nepořádný opravdu moc.