Herec Patrik Vojtíšek mění jeviště za chráněné bydlení, pomáhá lidem s mentálním znevýhodněním

24. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tady večerka není, klienti se zařizují podle sebe

Mnoho lidí během epidemie přišlo o práci a muselo se přeorientovat na jiný obor. Typickým příkladem jsou třeba umělci. Například herec Patrik Vojtíšek ztratil vloni všechna angažmá, a protože byl na volné noze, a tedy bez příjmu, začal pracovat jako asistent v chráněném bydlení pro osoby s mentálním znevýhodněním.

Letos už má práce u divadla a filmu zase dost, přesto ale dospělé lidi s mentálním znevýhodněním neopouští a bere si několik nočních směn do měsíce. Tahle práce ho začala totiž bavit.

Herec nebo asistent

Stromy mezi paneláky už pořádně vyrostly, na jaře uklidňují svou bujnou zelení a rozlehlé sídliště na pražském Černém Mostě vypadá jako slušná adresa k bydlení. Na zvonku jednoho z domů v Hlaďově ulici je místo jména majitele napsáno DUHA.

Po zazvonění se za sklem mihne silueta, otevírá skleněné dveře a hned za nimi další do bytu v přízemí.

„To je moje noční pracoviště,“ usměje se sedmačtyřicetiletý Patrik Vojtíšek a ukazuje třípokojový byt, který vypadá jako byt běžné domácnosti.

Bydlí tu tři dospělí lidé, kteří vyžadují celodenní asistenci. Na noční chodí právě Patrik Vojtíšek. „Samozřejmě tu první noc jsem byl ostražitý. Ani jsem pořádně neusnul, ale pak jsem se uklidnil a všechny další služby probíhaly v pořádku.“

Asistent Patrik s Luďkem

V jednom pokoji sedí u počítače čtyřicátník Štěpán, sleduje fotbalový šampionát a něco si usilovně zapisuje do tabulky. Luděk je starší, chodí mezi pokoji, nervózně poškubává rukou a občas něco prohodí.

Třetím obyvatelem je Dáša, žena středního věku. Našla si místo na gauči v kuchyni, která zároveň slouží jako společenská místnost. Nohy si položila na židli a dívá se na starou českou komedii.

„Jak tu dlouho bydlíte,“ zahajuji konverzaci. „Nevím,“ odpovídá s náznakem úsměvu Dáša. Tuto ženu má prioritně na starost Patrik Vojtíšek. „Dáša má i nějaké motorické omezení, tak kdyby se jí něco stalo, třeba špatně spadla, musím to vyřešit nebo volat záchranku.“

Do kuchyně vchází mladá energická žena s bujnou hřívou světlých vlasů Lenka Pavlíková. Stavila se na skok, je koordinátorkou Chráněného bydlení Společnosti DUHA.

Dáša a Lenka Pavlíková ve společenské místnosti

„Takových bytů máme v Praze patnáct, aby se klienti dokázali integrovat. Mají klasické sousedy, fungují v běžných poměrech, nikoliv v ústavní péči s celým tím ústavním režimem. Patrik to tady v pohodě zvládá a je důležité, že je novou tváří i pro klienty. Aby se pořád nepotkávali s těmi samými lidmi, kteří v sociální péči pracují po desetiletí.“

V průběhu epidemie a zásadních omezení sloužil i osm dvanáctek měsíčně, teď si jich kvůli divadlu a filmu bere méně.

„Stíhám obojí. Momentálně zkouším dvě různé věci v Žižkovském divadle, plus točím celovečerák. Vlastně dva. Jeden s Jirkou Havelkou a druhý nízkorozpočtový film s lidmi, kteří dělali Olgu Hepnarovou.“

Jeviště nebo filmový plac mění za chráněné bydlení prý docela rád kvůli klientům. „I se na ně těším. Vlastně to, že pomáhám lidem, je hodně správná věc. To se mi zalíbilo.“

autor: ľsm | zdroj: iROZHLAS.cz
Spustit audio