Herečka Kamila Špráchalová: Nejlepší nápady dostávám, když žehlím

9. duben 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kamila Špráchalová a Luboš Xaver Veselý

Kamila Špráchalová, populární herečka a známá dabérka, přiznala lásku k psaní a literatuře, která stála i za její cestou k divadlu. Xaverovi také popsala svůj vztah k rituálům a přiblížila roli nápovědky. A posluchačům Českého rozhlasu poslala aktuální pozdrav: „Ať jste všichni zdrávi a veselé mysli.“

Kamila Špráchalová má za sebou desítky rolí v divadle, televizi i ve filmu. Na obrazovce se poprvé objevila v roce 1977 v seriálu Nemocnice na kraji města. Jako dabérka propůjčila svůj hlas například Cameron Diaz nebo Nicole Kidman. Její velkou láskou jsou už od dětství literatura a psaní, v současné době se s její tvorbou setkávají čtenáři hned několika magazínů.

Ke knížkám ji už v dětství přivedli rodiče: „Já jsem jako dítě totality vyrůstala v rodině ekonomů, ale naši byli velmi kulturně založeni. Měli jsme obrovskou knihovnu a táta každý čtvrtek stál frontu na nové knížky. A tak jsme všichni strašně moc četli a četli. Češtinu a literaturu jsem si doslova zamilovala. Později mi ve škole půjčila jedna moudrá paní učitelka knihu her Voskovce a Wericha a já jsem zjistila, že divadelní hry jsou rychlejší než romány. Takže jsem k divadlu přilnula přes divadelní hry,“ vysvětluje herečka, která se vždy toužila stát také spisovatelkou.

Psaní se Kamila Špráchalová věnuje v posledních letech stále více a také se ho více učí. Aktuálně píše zejména kratší literární útvary, například fejetony. Xavera zajímalo, kde k nim bere inspiraci a nápady: „K nápadům asi potřebuji mechaniku,“ směje se spisovatelka a pokračuje: „Nejlepší nápady totiž dostávám, když žehlím, vařím nebo dělám na zahradě.“

Rituály a rodina

Podle Kamily Špráchalové jsou v životě lidí velmi důležité rituály, o kterých právě píše nový článek: „Myslím, že v životě všech jsou rituály důležité, a to nejenom například Vánoce nebo Velikonoce. Velmi důležité jsou hlavně obvyklé denní rituály, jako vyčistit si ráno zuby nebo jíst společně, a je úplně jedno, jestli s rodinou nebo přáteli. Já bych třeba nejraději zakázala všem dětem jíst doma u televize. Na společně strávených chvílích podle mě záleží nejvíce. Naše rodina má například vždy 25. prosince rituální pyžamový den. Nikam nechodíme, neuklízíme, jenom ležíme, čteme, jíme, povídáme si nebo hrajeme různé společenské hry.“

Rodina je pro Kamilu Špráchalovou to nejcennější. S režisérem Janem Pechou vychovávají dva syny - Kryštofa a Františka Kvida. K širší rodině patří samozřejmě i její rodiče, kteří jsou stále velmi aktivní. Tatínka dokonce označuje jako velmi neposedného penzistu. Maminka herečky, původně ekonomka, miluje divadlo, a tak stále statuje (dělá takzvané „křoví“) ve Vinohradském divadle.

„Maminka zběhla k divadlu už v totalitě, někdy ve svých čtyřiceti třech letech. Odešla tenkrát z funkce ekonomky v podniku Jednota k divadlu jako nápovědka, i když jí klesl plat o tisíc korun níže. Úloha nápovědky je v divadle moc důležitá. Dobrá nápovědka totiž musí umět chytit rytmus a navázat se na herce. O mojí mamince se říká, že byla velmi dobrá. Je to zvláštní a krásné, ale hodně těžké povolání.“

Co všechno musí dobrá nápovědka umět nebo jak pozná, že herec hraje pauzu, uslyšíte v záznamu pořadu.

Spustit audio