HERMETICKÝ

Když se podíváme do zákulisí tohoto slova několika významů, zjistíme, že na počátku je jméno jednoho starověkého egyptského božstva. To božstvo se původně jmenovalo Thovt - v některých knihách se mu říká Thoth, v dalších Thót. Podstatné je, že to byl bůh moudrosti a učenosti, řádu a zákonů, písma a řeči, lékařství a kouzelnictví, ztělesněný v Měsíci a uctívaný v podobě ibise či paviána. Od něj prý měli staří Egypťané všechnu vzdělanost. Thovt vynalezl slova, písmo, počítání, měření, kalendář, hudbu, lékařství, alchymii... Ani zdaleka to nebyl nějaký obyčejný Velký bůh, byl to, jak říkali Egypťané, Třikrát či dokonce Třikrát trojnásobně velký bůh.

Když se Řekové za Alexandra Velikého dostali do Egypta,s údivem zjistili, že tady mají úplně jiné bohy než jsou u nich doma, což vyřešili způsobem, který od nich moderní svět dosud neodkoukal. Nezačali ty, kteří věřili na své bohy, takříkajíc obracet na svou víru, ať už dobrovolně, dobrovolně povinně či prostým vražděním, jak se dělo staletí později až dodnes, ale prostě egyptské bohy přejmenovali podle svých a ztotožnili si je. Egyptský Amon byl vlastně řecký Zeus, bůh slunce Re byl pro Řeky jejich Helios a Thovta pak pokládali za Hermese, protože oba bohy spojuje záliba ve vynalézání. Jinak se ale řecký Hermes Thovtovi moc nepodobá. Vzdělanost Řekům nedal, byl jen poslem bohů; kromě vynálezců patronoval ještě řečníky, cestovatele, atlety, lékaře, obchodníky a současně také podvodníky a zloděje. Ve starém Římě se mu pak říkalo Mercurius, což si naši předkové počeštili na Merkur. Na tomto místě dnes skončím. Zítra pohovořím na téma jazykového zákulisí jména Merkur a také ovšem dokončím, co jsem dnes načal, totiž původ slova hermetický v jeho dvou významech.