Historička umění, sběratelka a zakladatelka nadace. Meda Mládková slaví 100. narozeniny

Meda Mládková

Oslavy narozenin Medy Mládkové začaly už v červnu premiérou divadelní hry o jejím životě, kde ji hraje Tatiana Dyková. Derniéra v Sovových mlýnech připadá právě na neděli jako součást oslav. Patří k nim také výstava Ambasadorka umění, kde je k vidění část luxusního šatníku Mládkové nebo osobní věci z jejího washingtonského domu, který byl místem, kde se setkávali politici, umělci a intelektuálové.

„Musíte věřit v to, co děláte a musíte za tím jít a povede se vám to,“ prozradila už dříve Mládková své životní motto. V několik let starém rozhovoru pro Český rozhlas mimo jiné také vzpomínala na malíře Františka Kupku, se kterým se setkala v Paříži.

„Já jsem tam běhala od obrazu k obrazu. Byla jsem tak absolutně vzrušená. Málokdy může člověk takové vzrušení prožít, několikrát v životě třeba. Paní Kupková tam seděla, takže nedovolila, aby mi něco dal, ale to stálo třeba padesát nebo sto dolarů. To jsem si jako studentka mohla dovolit,“ vzpomíná na setkání. „Ten obraz jsem si přivezla ještě večer,“ dodala.

Ke stému výročí narození Medy Mládkové vystavuje Museum Kampa část její sbírky a také část mobiliaře z domu v New Yorku.

Ve Francii také založila první československé exilové nakladatelství Editions Sokolova. Vydala mimo jiné statě Ferdinanda Peroutky a knihu o Toyen.

Díky této práci se seznámila se svým budoucím manželem Janem, který většinu života pracoval v Mezinárodním měnovém fondu, kde řídil oddělení pro transformaci ekonomik v Africe.

Meda Mládková díky manželově práci procestovala celý svět, odkud vozila umělecké předměty. S manželem pak v 60. letech podporovali české umělce, třeba Karla Nepraše, Adrianou Šimotou nebo Zdeňka Sýkoru. Po smrti manžela v roce 1989 se vrátila do Česka.

Po roce 1989

„Normálně pláčou vdovy, když manžel umře, a poté odejdou i ony. Když můj manžel umřel, tak jsem na něj přestala myslet, vzala jsem letadlo a přijela jsem do Prahy a šla jsem za Kotalíkem s otázkou, co pro něj můžu udělat,“ vzpomínala.

Meda Mládková vedle obrazu malíře Františka Kupky.

Praze pak věnovala sbírku umění v hodnotě půl miliardy korun. Vybrala pro ni tehdy zchátralou budovu Sovových mlýnů na pražské Kampě a založila Nadaci Medy a Jana Mládkových.

Význam daru ale postupně přehlušil vleklý spor s úřady o konečnou podobu objektu. Mládková si i proto dlouhodobě stěžovala na místní poměry.

„Tady je spousta vzdělaných a inteligentních lidí a nadšení, ale dohromady je to hrozná situace. Myslím, že tak strašná tady ještě nebyla. Já jsem z toho hrozně nešťastná. Závist, nenávist, nevzdělanost těch vědoucích tříd a korupce se dohromady spojila a je to zoufalé,“ myslela si.

Mládková se postarala také o záchranu Werichovy vily a její zpřístupnění veřejnosti.

Výroční výstava

V neděli může veřejnost právě na pražské Kampě v Sovových mlýnech vidět výstavu k narozeninám Mládkové zdarma, vstupné se nebude platit ani do Portheimky a Werichovy vily, kde bude i program pro děti. Mládkové, která se oslav nezúčastní, budou moci lidé pak symbolicky připít na nádvoří muzea.

V neděli může veřejnost právě na pražské Kampě v Sovových mlýnech vidět výstavu k narozeninám Mládkové zdarma.

„Ten přípitek je veřejný, takže každý, kdo má paní Medu Mládkovou rád a chce ji takto symbolicky pozdravit, tak může ve tři hodiny přijít na nádvoří Muzea Kampa a připít si s námi na zdraví této úžasné dámy,“ řekl pro Radiožurnál předseda správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových a europoslanec za TOP 09 Jiří Pospíšil.

Mládková ze zdravotních důvodu narozeniny oslaví ve velice úzkém kruhu rodiny a přátel. Před časem si zlomila kyčel, od té doby se nepohybuje, přebývá ve svém bytě na Kampě a je v péči maltézských rytířů, řekl Pospíšil.

 MEDA MLÁDKOVÁ (* 8. ZÁŘÍ 1919)

*Po komunistickém puči se odmítla vrátit do Československa a zůstala v cizině.

*V 50. letech žila v Paříži, kde provozovala nakladatelství Editions Sokolova. Zároveň tu vystudovala dějiny umění.

*Ve francouzské metropoli se seznámila s Janem Mládkem, jedním ze zakladatelů Mezinárodního měnového fondu, kterého si později vzala za muže.

*V roce 1960 se přestěhovala do Washingtonu. Dům ve Washingtonu byl otevřený celé řadě významných osobností (Ferdinand Peroutka s chotí, Jiří Voskovec, Bohumil Hrabal, Václav Havel, Madeleine Albrightová a další).

*Od roku 1967 jezdila Meda Mládková do Československa a pravidelnou sběratelskou činností podporovala umělce, kteří nemohli svobodně vystavovat. Tato sbírka je základem dnešního Musea Kampa, které založila po svém návratu do Čech po sametové revoluci v roce 1989.

*V roce 1999 jí prezident Václav Havel udělit státní vyznamenání Za zásluhy v oblasti kultury. O 13 let později převzala francouzský Řád za zásluhy, jedno z nejvyšších ocenění ve Francii.