Historik Miroslav Vaněk: Lidé si často neuvědomují, jak může být současná chvíle historická

17. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Miroslav Vaněk

Profesor Miroslav Vaněk je uznávaným historikem a odborníkem na soudobé dějiny a českou orální historii. Do Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd, jehož je nyní ředitelem, nastoupil v roce 1992 díky Václavu Havlovi.

Obor soudobých dějin nebyl pro většinu dřívějších historiků uznávanou disciplínou, změnilo se to postupně až po roce 1989. „O historii se zde tradovalo, že je to ta, která se odehrála dávno a už zde nejsou ani její pamětníci. Já jsem s Ústavem pro soudobé dějiny začal spolupracovat v roce 1991 a ani tam nás tenkrát historici nebrali vážně. Říkali nám, že soudobé dějiny nejsou historie a že nám chybí odstup. My jsme jim to vyvraceli tím, že prameny musíme shromažďovat už teď, abychom mohli budoucí generaci něco zanechat. Naše interpretace nebudou třeba za padesát let úplně přesné, ale bude se s nimi moci pracovat. Rád bych zdůraznil, že náš obor nekončí v roce 1989, ale zachycujeme dějiny až do současnosti, soudobost je pro nás už včerejší den,“ říká historik.

Mnoho lidí si podle něj často neuvědomuje, jak může být současná chvíle historická. Jako příklad uvádí černobylskou havárii, na kterou stále mnoho lidí vzpomíná jako na bod zlomu.

Průkopník orální historie

Profesor Vaněk si vydobyl respekt také jako odborník na českou orální historii, je u nás jejím průkopníkem, i když k tomuto titulu prý přišel jako slepý k houslím. „Obor orální historie, který se zabývá zachycením dějin mluveným slovem, se objevil už v roce 1950 ve Spojených státech amerických. Je to vlastně práce s lidmi, kteří si pamatují určité události, i když tady to sklouzává pouze k takzvané práci s pamětníky, při které si nahrávám jejich vzpomínky. Tak to ale ve skutečnosti není, pracujeme s jinou metodikou.“

„Možná jste se učili, že existuje paměť lidí, kterou nemůžete vymazat, a nemusí to být jenom politické dějiny, ale i ty osobní. Paměť totiž existuje vedle historie, ale nemusí se potkat. Výklad dějin totiž většinově podléhá těm, kteří vítězí, tito lidé dějiny píšou. Vedle toho však existuje paměť, která dává hlas těm bezejmenným nebo méně viditelným, kteří se do těch análů nedostanou. Lidé si většinou myslí, že když zažili nějakou událost, tak se stala tak, jak si ji pamatují oni. Nemohou to ale zobecnit na celou společnost, a proto také dochází v historii k různým nedorozuměním,“ dodává.

17. listopad 1989

K nejvýznamnějším dnům naší soudobé historie patří bezesporu 17. listopad 1989, který se stal velkou dějinnou událostí. Mnoho z nás bylo jeho pamětníky, ale pro mladší ročníky patří už do historie. Tehdejší události jsou velmi dobře zdokumentovány a zkoumány mnoha historiky. Profesor Vaněk míní, že k této době už proto není příliš co hledat: „Na samotném 17. listopadu toho už moc nevyzkoumáme, myslím tedy v tom základním.“

Symbolem událostí 17. listopadu se stal Václav Havel, který změnil také životní příběh profesora Vaňka. Miroslav Vaněk pracoval počátkem devadesátých let jako pedagog, právě dokončoval další vysokoškolské studium v oboru historie a chystal dizertační práci na téma listopadové revoluce. Právě tenkrát ho zaujala slova Václava Havla, že nikdo nemá zájem o záznamy rozhovorů mezi Občanským fórem a vládou. Miroslav Vaněk hned o zapůjčení pásek s těmito rozhovory požádal a nakonec mu byly skutečně zapůjčeny. Díky tomu později dostal také nabídku na spolupráci právě s Ústavem soudobých dějin. A pokud vás zajímá, co přesně dělal profesor Miroslav Vaněk 17. listopadu 1989, poslechněte si záznam pořadu.

Spustit audio