Hnát, honem, honěný

Budu se teď chvilku věnovat slovesu hnát, které má docela zajímavý původ. Nejprve však pro pořádek řeknu, že sloveso hnát etymologicky nijak nesouvisí s podstatným jménem hnát, expresívním a dnes poněkud hrubým pojmenováním ruky, nohy a také dlouhé kosti. Tento hnát má sice nejasný původ, je snad příbuzný s německým Knoten, uzel, nebo s latinským genu, koleno, určitě však nemá nic společného se slovy hnát, nahnat, dohnat, předehnat, vyhnat, přehnat, sehnat, rozehnat, shánět, přeháňka, oháňka, ohon, výhonek a třeba náhon a pohon. Ta všechna pocházejí z praslovanského gnati, které je snad příbuzné se staroislandským gunnr, boj, staroirským gonim, zabíjím, řeckým theino, biju a chetitským ku-en-zi, zabíjí. Všechny tyto výrazy mají základ v indoevropském g´hen, bít, tlouct. Jak píše Jiří Rejzek ve svém etymologickém slovníku, vývoj asi šel od bít ve významu tlouct, přes bitím popohánět zvířata, k hnát zvířata na pastvu už třeba bez bití až k dnešnímu působit něčí pohyb, nejen zvířat. Ale vraťme se ke slovu hon, které blízce souvisí se slovesem hnát ve významu působit pohyb. Už včera jsem se zmínil, že do jeho příbuzenstva patří i příslovce honem, jehož původní význam byl během, takříkajíc pomocí honění.

Michal Novotný

Zajímavější je další příbuzný, přídavné jméno honěný ve významu zběhlý v nějakém oboru, v nějakém druhu činnosti. Můj oblíbený Pavel Eisner v knížce Čeština poklepem a poslechem, kterou tu tak často cituji, o výrazu honěný napsal: "Představa, že jsem nabyl velkých životních zkušeností, odbornické slovutnosti tím, že mě honili, proháněli." Tolik o výrazech hnát, honem a honěný. Čímž jsem téma ještě nevyčerpal, zítra promluvím o přídavném jméně prohnaný, o slovních spojeních honit vodu a honit si triko.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.