HNIDOPICH

6. prosinec 2002

Když někoho označíme za hnidopicha, použili jsme toto zajímavě znějící slovo jako označení, cituji Slovník spisovného jazyka českého, člověka, který "si všímá jen maličkostí, malicherností", který je "omezený puntičkář". Také prý se takovým lidem říká hnidař a Vladislav Vančura to slovo použil v podobě hnidous.

V knížce Václava Flašhanse Živá slova, která vyšla na počátku 20. století, jsem se dočetl, že slovo hnidopich prvně použil nebo spíš zpopularizoval politik, novinář a vydavatel Julius Grégr v článku, který vyšel roku 1886. Ten článek vášnivě a dnes bychom možná řekli sprostě odpovídal na první vystoupení filologa Jana Gebauera proti pravosti takzvaných Rukopisů, tedy údajně dávných českých literárních památek. Gebauer snášel filologické důkazy proti pravosti, dokazoval například, že použité gramatické tvary v údajné době vzniku Rukopisů v češtině ještě neexistovaly, a Grégr to označil za malicherné, hnidopišské výtky.

Michal Novotný

Když se zamyslíme nad výrazem hnidopich, asi nás napadne, že nějak souvisí se slovem hnida, pojmenováním vších vajíček. Ano, souvisí. Pro lepší pochopení oné souvislosti ocituji zase jednou z knížky Pavla Eisnera Čeština poklepem a poslechem. "Hledati, vypichovati hnidy. Řeklo by se, že hledati vší vajíčka na slušných lidem bude počínáním marným, ale není: nějaká ta hnida se vždy najde, a aby ji našel, od toho je na světě hnidopich; nemluvě ani o případech, kdy najde něco, co je povážlivostí, chybou, vadou právě jen v jeho očích. Co je v životě pidimužíčků, prskavců, slintavců, kteří jásají své Heuréka! našedše hnidu. Co budulínků a valihrášků umných, chytrých, slovutných, kteří vypíchnuvše hnidu na cizí hlavě, začnou sami sobě skoro připadat jako muži." Tak tedy, jak svědčí Pavel Eisner, hnida jako vší vajíčko, a vypichování, zdůrazňovaní malicherností podobných hnidám, daly vzniknout zajímavému, dodnes používanému slovu, které má pro většinu z nás nesrozumitelný původ.

Já ještě dodám několik vět k etymologii samotného výrazu hnida. Je to slovo všeslovanské, ale podobné výrazy označující vší vajíčka existují i v litevštině a lotyštině a odborníci vidí příbuznost všeslovanské hnidy i se staroanglickým hnitu, německým Niss, irským sned, latinským lens a řeckým konís. Společný indoevropský základ všech těchto slov najít neumějí, ale soudí, že tu může být nějaká spojitost s kořenem ghneid-, třít, roztírat. Ze stejného kořene pochází i slovo hnít, možná i výrazy hnis a hnus. Hnidy prostě nejsou nic příjemného. Ostatně hnidopichové také ne.

Vysílá se v pátek 6.12.

(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka