Hokejista Jiří Šlégr: Za Nagano jsme si na památku zaplatili prsten jako ve Stanley Cupu

31. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Šlégr

Jiří Šlégr je právem považovaný za jednoho z nejúspěšnějších hokejistů. Podílel se na zlaté medaili v Naganu, je majitelem prstenu za vítězství ve Stanley Cupu a mnoho hokejových let kryl záda Jaromíru Jágrovi.

S hokejem začal jako dítě, ale kolem 15. roku přišel zlom, kdy chtěl skončit. „Měl jsem tvrdého trenéra a v tu dobu jsem to moc nedával. Ale otčím mi řekl, že to dělám celej život a kvůli jedný překážce, že to přece nevzdám. A měl pravdu.“ Od té doby na sobě začal ještě víc pracovat a za třičtvrtě roku přibral 11 kg svalové hmoty. V 16 letech už trénoval s dospělými v áčku a tehdy se rozhodl, že by se chtěl hokejem živit.

„Za nás ještě nebylo cílem dostat se do NHL, ale po pádu železné opony už jsme tam mohli nakouknout. Mít to v hlavě srovnané považuje za nesmírně důležité. „Ono když přijde první výplata, tak to pak s někým může zamávat a ne jeden hráč třeba propadl hazardu.“

A co předchází tomu dostat se do NHL? „Reprezentační výběr, kde jsou hráči mezi 16–20 lety, sledují skauti z NHL. Když si někoho vyhlédnou, tak ho vydraftujou, a pak už jdete do NHL, a když to dopadne, tak podepíšete i smlouvu. Dá se říct, že jsme takhle odstartovali éru východních Evropanů, kteří začali chodit do NHL.“

Handicapem byla řeč

Do NHL se dostal, když mu bylo 20 let. Na ten okamžik nezapomene. „Byl to šok. Vydraftovali nás ještě s Jardou Jágrem a Petrem Nedvědem a jako mladí kluci jsme nevěděli, jak s tím naložit. Měli jsme obavy a zároveň respekt, ale pak to z nás spadlo, protože ten tamní přístup byl fantastickej.“

Když poprvé přijel do Vancouveru, připadal si jak v jiném světě. Mít vedle sebe krajany dávalo jistotu. Handicapem byla jednoznačně řeč. Neuměl anglicky a první tři měsíce, než si dovolil víc mluvit, se naučil jen slovo ‚kuře‘. „Tak jsem tři měsíce jedl jen kuře,“ směje se. „Na začátku jsem sice měl učitelku, ale měli jsme trénikový camp od 7 do 19 a ona mě chodila učit od 20 hodin, tak to nešlo.“

Hokejový program je náročný na cestování. „V 90. letech jsme lítali normálně linkama, nebyly charterové lety, takže pokaždé jsme museli na letišti projít všema kontrolama, jako když jedete na dovolenou.“ V letadlech a po hotelech strávil tolik času, že ani jedno už nevyhledává.

Jako vítěz Stanley Cupu vlastní i prsten, který každý dostává k výhře automaticky jako dar, ale nenosí ho. „On je fakt velkej. Ale za olympiádu v Naganu jsme si s klukama nechali udělat prsten na památku a zaplatili jsme si ho sami. Je menší a nositelnej a jsem na něj pyšnej. Tak ten si někdy vezmu.“ Na hokej a sport obecně nedá dopustit. „Hokejisti mají řád, sport vás formuje do života, jsem tomu moc rád.“

Hodila se mu disciplína a řád i do politiky, když kandidoval do Poslanecké sněmovny? Co si o tomto období myslí? Čeho si váží víc: zlaté medaile z Nagana, nebo Stanley Cupu? Poslechněte si v rozhovoru u Xavera.

Spustit audio