Pro člověka, který se živí hudbou, je ticho vzácnost, smějí se členové Indigo Quarteta

23. září 2022

Indigo Quartet se na hudební scéně pohybuje 22 let, mezi jejich úspěchy patří například nahrávka Janáčka pro film Jako nikdy, který získal Českého lva. Neomezují se na jeden specifický žánr, baví je i jazz i rocková muzika. „Hrajeme všechny žánry, především současné skladatele, těm se teď věnujeme nejvíc.“

V Apetýtu byli hosty Martina Himerová, Pavel Borský a Martin Flašar (ke kompletnímu složení ve studiu chyběl jen Jan Bělohlávek).

Zrod kvarteta se datuje do roku 1999. „Začalo to v propadlišti Janáčkova divadla v Brně, tam jsme se sešli jako výpomocní muzikanti v opeře. Byli jsme v dobrém slova smyslu poznamenaní  konzervatoří, ale měli jsme chuť hrát i jinou muziku. A jako první nás napadlo jazzové kvarteto. Inspirací pro nás tehdy byl Jan Beránek (dnes Jan Dalecký, pozn. red) a jeho Nostalgia Quartet,“ popisují své začátky.

Zároveň každý z členů kvarteta působí jako hudební pedagog. Je proto těžké domluvit se na termínech zkoušek, protože každý z nich má ještě své zaměstnání a rodiny. „Ale hrajeme spolu velmi rádi. Čas pro svůj nástroj si chráním,“ doplňuje Himmerová.

Zatáhnout studenty do kulturního dění

Jak se daří předávat lásku k hudbě jejich studentům? „Výhodou je, že hrajeme v Indigu a v dalších uskupeních, tak je můžeme zvát na koncerty, zažívat hudbu naživo, zatáhnout je do uměleckého života, povídat si s nimi o zážitcích z koncertů. To je pak mnohem víc namotivuje – ať už ke zpěvu nebo tréninku na hudební nástroj,“ líčí Pavel Borský. 

V poslední době úzce spolupracují se skladatelem Zdeňkem Králem, Martin Flašar píše skladby přímo pro jejich kvarteto, spolupracují se zpěvačkou Lenkou Filipovou nebo Andreou Buršovou – z této spolupráce vzniklo i CD.

„Občas repertoár projde diskuzí, máme i různé třecí plochy. Už se nám i stalo, že jsme něco začali cvičit a pak to nehráli, ale vždycky je to na domluvě, nikdo nemá právo veta. Funguje to mezi námi dobře nejen hráčsky, ale i lidsky,“ popisují členové kvarteta. Cestou na koncert si většinou povídají a hodně se smějí. „Pro člověka, který se živí hudbou, je ale ticho vzácnost,“ dodávají s úsměvem.

Proč si muzikanti občas dělají legraci z violistů? Kterou hudbu mají nejraději? Jaký je jejich recept na dlouhodobý úspěch? Poslechněte si v záznamu rozhovoru Apetýtu s Janou Kobylinskou.

Spustit audio

Související