HRUBÝ

13. prosinec 2002

Když o někom řekneme, že je hrubý, řekli jsme, že je nezdvořilý, neslušný, surový, drsný. Nejen člověk může být hrubý v tomto významu; hrubá čili neslušná, drsná může být i řeč, také smích může být takhle hrubý.

Když ale prohlásíme za hrubou nějakou textilii nebo dejme tomu omítku, nemluvíme o neslušnosti, ale o nehladkosti, o hrbolatosti. Jenže hrubý může být také odhad nebo výpočet. Takový hrubý odhad ovšem není ani neslušný, ani drsný na omak, hrubý odhad je odhad přibližný. A když řekneme, že žák udělal v diktátu hrubou chybu, nemáme na mysli ani jeden z vyjmenovaných významů. Hrubá chyba není neslušná, ani hrbolatá, ani přibližná, hrubá chyba je prostě chyba velká, podobně jako hrubá nedbalost je velká nedbalost a hrubé porušení třeba pracovní kázně je porušení tak velké, že se za něj vyhazuje. Také hrubá mše je mše velká, slavná, Hrubá Skála se jmenuje podle velké skály a pan Hrubý nemá tohle příjmení proto, že jeho předek byl vyhlášený hrubián neboli grobián, ale proto, že ten praprapradědeček byl statný, velký.

Michal Novotný

Jak to přišlo, že přídavné jméno hrubý má v češtině tolik na pohled odlišných významů, lépe pochopíme, když si zapátráme po jeho původu. Jde o slovo všeslovanské. Polsky zní gruby, rusky grúbyj, srbsky a chorvatsky grub. V praslovanštině se říkalo grub nebo grob a také v nejbližších neslovanských jazycích existují velmi podobná slova. V litevštině je grubti, které znamená tuhnout a drsnět, a v lotyšštině je sloveso grumbt, vráskovatět. Všechno to má s velkou pravděpodobností původ v indoevropském kořenu gher-, silně třít, rozdírat.

Z tohoto indoevropského kořene asi vznikl první, původní význam našeho slova, totiž drsný, nehladký, nejemný. Jak píše Václav Machek ve svém slovníku, nejprve se to slovo používalo pro srst, pro pleť, pro povrch vůbec, pak se tak začalo říkat i písku a mouce. Hrubý byl takový písek, taková mouka, v nichž byly větší kousky, kterým se tedy říkalo hrubé kousky. A později se význam slova hrubý rozšířil z pojmenování větších kousků v hrubých látkách na cokoli většího až velkého, třeba na člověka, na skálu, na mši i na pravopisnou chybu či pracovní nekázeň. S velikostí prý také souvisí význam hrubý rovná se přibližný; když něco odhadujeme jen tak zhruba, raději to označíme za větší, než to skutečně je. A pokud jde o hrubost jako sprosťáctví, neslušnost a drsnost, jde právě o tu drsnost. Z označení nerovného, drsného povrchu věcí se slovo hrubý přeneslo i na označování drsnosti v chování lidí, kterým se také říká hrubiáni, grobiáni či krobiáni.

A dospěli jsme k zajímavosti na konec. S adjektivem hrubý vůbec nejsou příbuzná právě zmíněná označení hrubých lidí, tedy hrubián, krobián a grobián. Všechna tato tři slova vznikla z německého Grobian, který vzniklo z německého grob, hrubý, a to podle odborníků nemá nic společného ani s praslovanským grub, ani s indoevropským gher-. Když to tvrdí odborníci, musíme tomu věřit.

Vysílá se v pátek 13.12.

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová