Husarský skousek podruhé
Včera jsem začal vyprávění o husách, husarech a husarských kouscích. Informoval jsem o původu starého indoevropského slova husa a tlumočil jsem jednou starou teorii o tom, jak maďarské slovo husar pojmenovávající jízdního vojáka v regionálním kroji souvisí se slovanským výrazem husa. Ta teorie se objevila v roce 1915 v Národních listech a byla přetištěná z Frankfurter Zeitung. Podle ní slovo husar přešlo do maďarštiny ze slovanských jazyků a původně to prý byla přezdívka chorvatských vojáků, kteří prý rádi kradli husy, jejichž krky jim pak čouhaly z toren.
V roce 1921 proti této teorii vystoupil v časopise Naše řeč přední český lingvista Josef Zubatý a předložil jiné výklady maďarského slova. Podle prvního běží o maďarskou číslovku dvacet, která zní húsz. Existoval prý starý uherský odvodní zákon, podle něhož byl každý dvacátý odvedenec automaticky dáván k jízdě, k husarům. S maďarskou číslovkou dvacet souvisejí i další teorie.. Podle jedné každý šlechtic musel z dvaceti nevolníků jednoho uvolnit k husarům, podle další byl k husarům z vesnice odveden jeden voják na dvacet domů a podle poslední jde prý o starou husarskou zásadu, že za každého svého mrtvého kamaráda husaři pobijí dvacet nepřátel. Všechno to vypadá docela zajímavě a pravděpodobně, ale pravda to není, slovo husar s maďarským pojmenováním číslovky dvacet nesouvisí.
Dnes se za pravděpodobnější pokládá druhá Zubatého teorie, že totiž slovo husar do maďarštiny přešlo ze srbštiny, kde mělo význam lupič. Do jihoslovanského jazyka snad přešlo ze středověké latiny, kde se lupič, zbojník řekl cursarius, což pocházelo ze staré řečtiny. Stejný původ má i výraz korzár. Někteří odborníci říkají, že tu mohlo hrát roli i latinské slovo cursus, tedy běh - husar byl voják na běžícím koni.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
