Jablko

S původem slova jabloň souvisí konstatování, že prý jde o jediný, možná spolu s hrušní, náš ovocný strom, který do našich krajů nepřišel římským prostřednictvím, švestky se k nám například dostaly až z Přední Asie. Jabloně se zde pěstují už od raného paleolitu, tedy statisíce let; dávno před příchodem našich předků, ať už to byli Slované, nebo snad Keltové. Slova podobná našemu jablko, ruskému jábloko a praslovanskému ablko existují i v dalších indoevropských jazycích, odborníci vědí, že litevské obelis, německé Apel, anglické appel a třeba statoirské aball, patří do jedné jazykové rodiny. Ale indoevropské původem slovo jablko údajně není. S největší pravděpodobností je to tedy takzvané slovo praevpropské, to znamená, že pojmenování tohoto ovocného stromu a jeho plodů přejali Indoevropané, když přišli do Evropy, od původních obyvatel našeho kontinentu.

Michal Novotný

Úslovím a slovním spojením, v nichž se objevuje slovo jablko, se budu věnovat zítra, dnes ještě pár slov o takříkajíc jablečných zeměpisných názvech. V Česku máme Jablunkov, několik Jablonců a pokud vím dvě Jablonná, to nad Orlicí a také to v Podještědí. Spojení těchto jmen se slovem jablko se zdá být evidentní. Ostatně některé z těch obcí mají jablko či jabloň ve znaku, o Jablonci nad Nisou se říká, že má jméno podle plané jabloně, jejímiž jablky krmili vozkové své koně na cestě do Liberce. Existuje však i starší teorie, podle níž tu původně o žádná jablka a jabloně nešlo. Podle ní česká jména Jablonec a Jablonné vznikla z německých názvů Gablonz a Gabel, a ta mají keltský původ, pocházejí z keltského gablum, clo, mýto. Což vůbec nevypadá nepravděpodobně, protože vlastně všechny zmíněné takříkajíc jablečné obce skutečně leží u hranic, u přechodů do ciziny, u průsmyků.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.