Jak oslavit Purim, Řád čestné legie pro historika Blodiga a o co se přeli Židé před 300 lety

5. březen 2023

Co najdete v purimové „krabici naruby“? Historik Vojtěch Blodig dostal francouzský Řád čestné legie. A jak řešili pražští Židé v 18. století nezaplacené účty nebo urážky na cti?

Proč o Purimu pomáhat potřebným

Za dveřmi je svátek Purim, začíná už v pondělí 6. března večer. A pražské Lauderovy školy i o letošním Purimu pokračují v tradici, kdy pro zájemce chystají krabici, ve které je vše potřebné pro slavení svátku. Tentokrát je to ale „krabice naruby“. Na to, proč je naruby, jsme se zeptali zástupkyně ředitele Lauderových škol Terezy Gafny Váňové.

Jednou z purimových micvot, tedy náboženských příkazů, je pomáhat lidem, kteří jsou v nouzi. „Proto jsme se rozhodli, že tentokrát naše rodiny nedostanou krabici samy, ale pošlou ji někomu jinému,“ vysvětluje Tereza Gafna Váňová.

Dary tak podle Váňové poputují jednak k ukrajinským uprchlíkům, o které se stará Židovská obec v Praze, a potom k mužům z azylového domu s pečovatelskou službou ADOS.

„V purimovém příběhu perská královna Ester, která byla židovského původu, zachránila Židy v celé své říši. A tenkrát se domluvila se svým strýcem, že na oslavu výročí této události vždycky bude pořádat velkou hostinu a bude obdarovávat lidi, kteří jsou potřební. A tenhle zvyk se dodržuje dodnes,“ vysvětluje Váňová původ přikázání „matanot la-evjonim“.

Co všechno je možné potřebným poslat? A jak ještě slaví Purim žáci i učitelé v Lauderových školách? Poslechněte si celý rozhovor s Terezou Gafnou Váňovou.

Nejvyšší francouzské vyznamenání pro historika holokaustu Vojtěcha Blodiga

O Řádu čestné legie se nedávno mluvilo v souvislosti s jeho jedním nositelem, nově zvoleným prezidentem Petrem Pavlem. Tento týden nejvyšší francouzské státní vyznamenání získal další Čech, historik Vojtěch Blodig. Francouzi ocenili jeho celoživotní práci a úsilí při mapování a připomínání historie holokaustu i jeho podíl na vybudování památníku v Terezíně, kde dlouhá léta působí jako náměstek ředitele. S Vojtěchem Blodigem natáčela Daniela Brůhová.

Zeptala se, co považuje za své největší úspěchy v badatelské práci: „Je to třeba upřesnění počtu nebo osudů konkrétních osob. Já jsem už přečetl tisíce vzpomínek, mluvil se stovkami pamětníků, bohužel v poslední době ten počet už drasticky klesá, ale neustále se člověk musí divit tomu, jak vůbec mohly takové osudy existovat,“ říká Vojtěch Blodig.

Ten se podílel z pověření ministerstva kultury na vybudování expozice v Osvětimi a samozřejmě i hlavních expozic v Památníku Terezín. „Co si myslím, že patří k těm velkým úspěchům, je v poslední době rozvoj vzdělávací činnosti. Minimálně 2500 učitelů už absolvovalo semináře, které pořádáme ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze a Muzeem romské kultury v Brně, protože se snažíme samozřejmě zahrnout i tu otázku genocidy Romů. To, myslím, jsou veliké úspěchy, na které můžeme být hrdi,“ uzavírá historik Vojtěch Blodig.

Jak funguje spolupráce s odborníky na historii holokaustu z Francie? A proč přijíždějí francouzští představitelé organizací bývalých vězňů a odbojářů do Litoměřic? Poslechněte si celý rozhovor s čerstvým laureátem Řádu čestné legie.

Proč se zajímat o 300 let staré občanskoprávní spory

Urážky na cti, pomluvy, nezaplacené dluhy a nájmy nebo nesplněné obchodní závazky. To všechno jsou občanskoprávní spory, o kterých se dodnes můžete dočíst v takzvaných judiciálních protokolech z 18. století. Židovské muzeum v Praze dohromady 36 rukopisů digitalizuje a prvních 12 právě publikovalo v on-line katalogu svých sbírek. O tom, proč jsou zajímavé ještě dnes, natáčela Terezie Jirásková s vedoucím muzejního Odboru archivů Tomášem Bělohlávkem.

„Jsou to knihy, které vedou poměrně strohé zápisy. Ty vedl židovský soud v Praze v průběhu 18. století. Strohé zápisy obsahují konkrétní případy. Občanskoprávní spory se většinou týkají nejrůznějších urážek na cti, pomluv, různých dědických záležitostí, řešily se velmi často problémy odběratelsko-dodavatelských vztahů. To znamená, že někdo odvedl nějakou práci a nebylo mu za to zaplaceno. Nebo se také řešily spory, kdy dodavatel dodal zboží různého charakteru a nedostal za to zaplaceno. Týkalo se to také i různých směnek, dlužních úpisů a podobně,“ vypočítává Bělohlávek.

Rukopisy mají v průměru 500 až 600 stránek, ty nejobsáhlejší dokonce 1200 listů. Nejstarší svazek pochází z roku 1711 a nejmladší z roku 1777. Protokoly jsou podle slov historika Tomáše Bělohlávka psány v jidiš, někdy také smíšeně, hebrejsky a jidiš, a existují i knihy psané jen v němčině. 

Jak se protokoly digitalizuji? A co nejzajímavějšího v nich je?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.

autor: Noemi Fingerlandová
Spustit audio