Jaký byl konec 2. světové války na území středních Čech? Připomněl historik Tomáš Jakl

Moderátor Tomáš Pancíř s ním probral konec 2. světové války ve středních Čechách - průběh osvobozování, květnové povstání, rozdíly v různých částech středních Čech nebo bitvu u Slivice.

Čtěte také

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Hezký den, posloucháte Český rozhlas Region, začíná další vydání pořadu K věci. Naším dnešním hostem je Tomáš Jakl, historik Vojenského historického ústavu. Dobrý den, vítejte u nás.

Tomáš JAKL, historik Vojenského historického ústavu
--------------------
Dobrý den.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Ten důvod, proč jste tady, je samozřejmě jasný, určitě naši posluchači registrují, že si v těchto dnech připomínáme 70 let od konce druhé světové války. Dnes je to vlastně přesně 70 let od začátku povstání českého lidu. Já bych se vrátil na začátek toho našeho povídání o 70 let a jeden den zpátky, to znamená před začátek toho povstání. Jak se tehdy žilo ve středních Čechách?

Tomáš JAKL, historik Vojenského historického ústavu
--------------------
No, tak ten protektorát byl už v podstatě bojovou zónou. Němci se ze všech sil snažili vytvořit zdání, že protektorát chrání, že jo, chrání před následky války, ale v protektorátu se naplno projevila válka spojenecká, letecká jak proti výrobě pohonných hmot, tak už vlastně na jaře 45 i proti dopravě železniční, protektorátem létaly ty nízkolétající stíhací letouny nazývané hloubkaři nebo kotláři. Operovaly zde výsadky sovětských zpravodajských služeb, které okolo sebe vytvářely partyzánské oddíly. Takže ta každodennost byla tou válkou ovlivněna skutečně ve veliké míře.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
To znamená, že ta válka se skutečně dotýkala každodenního života. V podstatě všech lidí ve středních Čechách. Jsme středočeské rádio, proto si povídáme o konkrétně o středních Čechách. Takže dá se to takto říci.

Tomáš JAKL, historik Vojenského historického ústavu
--------------------
Přesně tak, vlaky musely jezdit s doprovodem protiletadlových kanonů, které byly vlastně připojovány do těch souprav. Bylo vlastně velmi omezené i cestování, muselo se cestovat jenom na zvláštní povolení a podobně.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Jak to bylo třeba se zásobováním?

Tomáš JAKL, historik Vojenského historického ústavu
--------------------
Němci zavedli lístkový systém, který velmi drasticky a velmi tvrdě udržovali vlastně až do posledních hodin protektorátu. Takže to byl takový jeden z těch projevů té války, že vlastně na nádražích a na jiných místech byly kontroly, jestli někdo nepašuje nějaké potraviny z venkova do města..

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Byly rozdíly mezi různými oblastmi středních Čech a byly třeba velké rozdíly mezi tím, co se odehrávalo toho 4. května a okolo toho v roce 45 ve větším městech a třeba na vesnicích?

Tomáš JAKL, historik Vojenského historického ústavu
--------------------
Tak určitě byly rozdíly dané tím, jestli v daném prostoru například byla umístěna nějaká velká německá posádka. Ve středních Čechách to byly vlastně tři velké vojenské prostory. Byl to ten velký výcvikový prostor Waffen-SS na Benešovsku, vlastně od soutoku Sázavy s Vltavou, vlastně bylo to celé Neveklovsko, Benešovsko, velitelství bylo na zámku na Konopišti a taky byla dělostřelecká střelnice Brdy, Kammwald v té německé terminologii. A potom ten vlastně už starý Rakousko Uherský a poté Československý vojenský tábor a vojenský prostor v Milovicích, kde v roce 1945 byla umístěna remíza německých obrněných vlaků a montovaly se tam také takové stíhače a cvičily se tam vlastně osádky pro oba tyto druhy zbraní.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Jak to bylo s informovaností lidí? Tušili, co se děje? Tušili, že konec války se opravdu blíží?

Tomáš JAKL, historik Vojenského historického ústavu
--------------------
Tak, o Češích se říkalo, Češi o sobě říkali takový vtip za války, že jsou nejposlušnější národ na světě, protože ve dne poslouchají jednoho prezidenta, čímž mysleli protektorátního prezidenta Háchu a v noci druhého, čímž mysleli prezidenta Beneše, kterého poslouchali v rozhlase z Londýna. Takže samozřejmě lidé byli informováni zahraničním vysíláním rozhlasu, lidé byli informována na jaře 1945 už i letáky, které byly shazovány z letadel, to byla vlastně výzva vrchního velitele spojeneckých sil, že Československo bude brzo osvobozeno. Byli informováni samozřejmě šeptandou, kdy vlastně zprávy, které byly míněny jako důvěrné, samozřejmě okamžitě roznesli mezi obyvatelstvo. Takže, no, a potom také vlastně byli informováni tou nacistickou propagandou, ovšem to byl velmi specifický zdroj informací, kde vlastně lidé se velmi dobře naučili číst mezi řádky a překládat si ty formulace nacistické propagandy do toho, co opravdu znamenají, to znamená takové ty vlomy byly zobrazeny v té toporné češtině, tak to znamená, že tedy došlo k nějakému průlomu fronty někde nebo ústup do předem připravených pozic znamenalo samozřejmě ústup a podobně.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Dnešním hostem pořadu K věci Českého rozhlasu Region je historik Vojenského historického ústavu Tomáš Jakl. Mapujeme a vzpomínáme na to, co se dělo ve středních Čechách před 70 lety. Dnes je 5. května, 5. května před 70 lety začalo povstání. Samozřejmě toho spoustu víme, spoustu jsme četli, spoustu jsme slyšeli o tom, co se dělo 5. května a v těch následujících dnech v Praze, ať už v okolí rozhlasu nebo na další místech, ale co se tou dobou dělo ve středních Čechách, víme toho také tolik?

Tomáš JAKL, historik Vojenského historického ústavu
--------------------
Máte pravdu, že ty střední Čechy jsou tak trochu zastíněny tou Prahou, tím pražským povstáním. Ono to bylo dáno i tím, že po roce 1948 to české povstání se vlastně smrsklo jenom na to pražské povstání a i to nebylo příliš připomínáno. Nicméně velkou práci v poznávání průběhu povstání ve středních Čechách odvedly historické dokumentační komise bývalého Československého svazu protifašistických bojovníků, nynějšího Svazu bojovníků za svobodu, které i výsledky své práce mnohde publikovali, někde ty práce jsou hotovy, stály by za vydání. Takže to poznání jaksi v tom globálním měřítku jaksi existuje.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Co se tedy dělo ve středních Čechách?

Tomáš JAKL, historik Vojenského historického ústavu
--------------------
Já ještě trochu zpochybním to datum 5. května, protože toho 5. května ve 12:33, kdy začalo hlášení Českého rozhlasu, tak skutečně vypuklo povstání naplno, jenomže ta povstání vlastně už se rozhořívalo už od 1. května, kdy došlo k povstání v Přerově a několika blízkých obcích. To ale bylo Němci velice brutálně a velice rychle potlačeno, protože Přerov byl tehdy velice důležitou strategickou křižovatkou pro německou frontovou armádu. Nicméně 2., 3. května už se povstání šíří na Rakovnicku, Nymbursko, Horní Pojizeří, Semilsko, Jilemnice, Železný Brod a v těchto oblastech, a 4. květen je velmi důležitý v tom, že z protektorátního ministerstva dopravy odchází telegram, který vlastně byl určen protektorátním úředním místům jako byly železniční stanice, četnické stanice, policejní revíry, pošty a podobně a v tom telegramu stálo, že má být odstraněna němčina jako služební jazyk protektorátu. A samozřejmě obsah tohoto telegramu se velice rychle roznesl mezi obyvatelstvo a už vlastně toho 4., května začíná to odstraňování německých nápisů, vyvěšování československých vlajek, začínají první potyčky s německými vojáky a vlastně toho 4. už skutečně narůstá ta atmosféra, která potom vedla k tomu výbuchu 5. května. Navíc vlastně na povstání, na celonárodní povstání se připravovala podzemní armáda, takzvaná obrana národa vlastně už od března 1939, a nicméně těch 6 let Němci měli dost času na to, aby v několika vlnách vždy zlikvidovali velení a rozbili ty struktury velitelské obrany národa. Nicméně v obcích, ve městech zůstaly ty jednotky vlastně připravené, neboť ti lidé vlastně měli nějaké povědomí o tom, co mají dělat, až to praskne, jak se tehdy říkalo. Takže to hlášení pražského rozhlasu 5. května vlastně i těmto lidem, kteří byli připraveni na to povstání, tak dal ten signál, že už teď nastala ta chvíle, kdy mají všichni začít jednat a skutečně to povstání zachvátilo celé to území českých zemí, které ještě nebylo osvobozeno.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Kdy byla situace nejdramatičtější ve středních Čechách?

Tomáš JAKL, historik Vojenského historického ústavu
--------------------
Těžko říct, asi nejdramatičtější byl asi 7. květen, 6., 7. květen, kdy se Němci pokusili uvolnit ten pražský komunikační uzel a postupovali několika proudy na Prahu. Jednak ze severu od Drážďan postupovali SS z divize Das Reich, byl to zesílený pluk Der Führer. Potom bojová skupina Milovic, právě z toho milovického vojenského prostoru, ta postupovala přes Lysou a Brandýs, v Českém Brodě bylo velitelství prvního protiletadlového sboru, který vlastně byl maršálem Schörnerem určen jako koordinátor toho postupu koncentrického těch německých mimopražských jednotek na Prahu. Přímo z toho Českého Brodu také postupovala jedna německá bojová skupina a samozřejmě největší tedy byla to ta divizní bojová skupina Waffen SS Wallenstein, která vznikla z frekventantů a instruktorů toho výcvikového prostoru na Benešovsku, která postupovala na Prahu od jihu vlastně po obou březích Vltavy. Současně ze západu postupuje na Prahu první divize ozbrojených sil Komitétu pro osvobození národů Ruska, ti známí vlasovci a vlastně všechny tyto síly potom společně tedy s povstalci jak pražskými, tak mimopražskými vlastně vedou ten boj za to, aby se udrželo to pražské povstání a aby vlastně ta německá branná moc neobnovila ten průchod Prahou, po kterém toužil.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Tomáš Jakl, historik Vojenského historického ústavu je dnešním hostem pořadu K věci Českého rozhlasu Region. Mluvíme o tom, jak před 70 lety končila ve středních Čechách druhá světová válka. Já jsem nedávno četl například o osvobozování Kladna a historici tam popisovali, že vlastně Rudá armáda městem jenom projela nebo dokonce ho objela, směřovala na Prahu a vrátila se vlastně až po tom 8. nebo 9. květnu do města, že v podstatě Kladno si Kladeňáci osvobodili sami. To bylo běžné ve středních Čechách?

Tomáš JAKL, historik Vojenského historického ústavu
--------------------
Ano, musíme si uvědomit, že vlastně toho 9. května sovětské tanky, které směřovaly na Prahu, tak projely vlastně pouze těmi lokalitami, které byly na té cestě, nejkratší ve směru na Prahu. Zaujaly to obranné postavení v Praze, nicméně již v té době takové nebezpečí nehrozilo, protože Němci věděli, že se jim ten průchod Prahou obnovit nepodařilo a ty ustupující jednotky, které ustupovaly z fronty a snažily se dostat do amerického zajetí, tak ty už v té době Prahu obcházely. Takže to byly takové dramatické dny ve středních Čechách, které dokonce v některých kronikách jsou popisovány jako apokalyptická noc a podobně, kdy vlastně přes ty obce a města středních Čech se valí ta obrovská lavina té Schörnerovy frontové skupiny armád střed, jsou to vlastně bojovníci veteráni, kteří mají za sebou tažení na východě, na západě, v Africe a jejich vlastně cílem je dostat se co nejrychleji tedy k těm Američanům. A do těchto kolon vlastně kolon vlastně těmi takřka kolmo projíždějí ty sovětské tanky, nicméně těmito kolonami ustupují, jimi se v podstatě nezabývají, pouze prorazí a směřují tedy na Prahu a až vlastně v těch dalších dnech toho 10. dejme tomu na tom západě středních Čech už toho 9. na tom východě spíš toho 10. někde třeba i 11. teprve přicházejí ty hlavní síly Rudé armády, které také obsazují vlastně i ten terén a zajišťují i ty menší obce a města.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
My si konec druhé světové války v posledních letech připomínáme 8. května. Praha byla osvobozena 9. května, ale fakticky ve středních Čechách skončila válka až v noci z 11. na 12., a to u Slivice ve středních Čechách. Co se tam tehdy odehrálo?

Tomáš JAKL, historik Vojenského historického ústavu
--------------------
Já se ještě trochu vrátím k té Praze, protože Praha se vlastně dokázala svých Němců zbavit sama už 8. května večer a většina německých jednotek, které kapitulovaly do rukou povstalců, tak v noci z 8. na 9. z té Prahy odešla, povstalci začínají obsazovat Pražský hrad, Dejvice, prostory, které do té doby Němci drželi a velmi tvrdošíjně je hájili. A vlastně ty první sovětské tanky v Praze narazily pouze na konce této ústupové kolony, která odjížděla z Prahy. Takže ta Praha se dá říct, že vlastně se osvobodila 8. května, a ty sovětské tanky tam tedy přijely do 9. května už do města, které bylo v podstatě svobodné. Nicméně máte pravdu, že pražská operace Rudé armády skončila až 12. května a skutečně ten den vlastně padly také i poslední výstřely, bylo to v prostoru mezi Milínem a Čimelicemi na Strakonické silnici a v tomto prostoru se shromáždily právě jednotky, které se stahovaly ještě 9. května ráno od Prahy, byla to ta divize Wallenstein, byly tam části také těch rozbitých divizí z východní fronty. A vlastně tyto ústupové kolony v těch předchozích dnech vlastně nemohly postupovat dál na Plzeň, protože ten směr od Příbrami na Lnáře byl zatarasen také ustupující první divizí Komitétu pro osvobození národů Ruska, tedy vlasovci, kteří ty Němce dál nepustili. Došlo k poměrně krvavým přestřelkám v Příbrami a v Březnici a na dalších místech a Američané také už nebrali další zajatce, takže vlastně na té silnici mezi Čimelicemi a Milínem se utvořilo takové veliké uskupení těch německých vojsk, které ovšem nehodlali kapitulovat do sovětských rukou, na Slivici u Milína se zakopali a vlastně v noci z 11. na 12. května proti nim Sověti od Příbrami nasadili dělostřelectvo, kaťuše a vlastně celou tu noc z 11. na 12. ti Němci ještě se snažili prchat v Blatné a tam tedy přejít do amerického zajetí, nicméně i ti, kteří vlastně se do toho amerického zajetí dostali, tak neměli vyhráno, protože je Američané předali potom v Písku Sovětům.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
A tím tedy skončila druhá světová válka v Čechách i ve středních Čechách?

Tomáš JAKL, historik Vojenského historického ústavu
--------------------
Dokonce se dá říct, že poslední dělostřelecký souboj nebo tankový souboj, jak to nazvat, proběhl brzy ráno 12. května v Březnici.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Říká dnešní host v pořadu K věci Tomáš Jakl, historik Vojenského historického ústavu. Díky, že jste byl tady u nás, zase někdy na viděnou, na slyšenou.

Tomáš JAKL, historik Vojenského historického ústavu
--------------------
Děkuji za pozvání, na shledanou.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Od mikrofonu se loučí Tomáš Pancíř.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.